Zlo je rodu mužského

 Recenze na knihu vyjde rovněž na webu Knižní díry!

Název: Zlo je rodu mužského

Autor: Eva Grestenbergerová

Odkaz na Databázi knih

Česká autorka, zvláštní název knihy, přebal s krví a prášky a anotace o tom, jak jde o mírumilovný stát, kde se po bůhví kolika letech stane vražda. Rovnou jde o násilnou smrt hlavy státu Kontinent, kde ženy ve většině případů ani nepotkají žádného muže… No a kdo myslíte, že Její Excelenci zabil?

Knihu zobrazující budoucnost v první půlce dokážu srovnávat s orwellovskou klasikou 1984. Že autorce moc fandím? Ale kdeže. Nastolená pravidla na Kontinentu jsou pochopitelná, protože přesně řeší každičkou příčinu násilí na lidech, zvířatech, zemi, … Aby taky ne, když jsme si my, lidé, planetu téměř zničili ve válce. Obzvláště té poslední, kdy byl vypuštěn virus, na který nebyl lék… S tímto pozadím, proč jsou zákony zemějaké jsou (jakoby šlo o naivní touhy milovnice a ochránkyně zvířecích práv moderní zelené neomarxistky), nás seznamuje jedna z hlavních postav - Lea. Lea, kterou její máma jednou šoupla na hlídání k sousedům, kteří nebyli nikdo jiný než Erika (Její Excelence, zavražděná hlava státu) a její muž Alex. Kteří spolu mají syna Maxe. Všechny čtyři jména se v knize skloňují poměrně často, každou chvíli se ocitáme v hlavě některého z nich a kdo zrovna hraje prim není nikdy jasné. Respektive já bych tipla, že Lea měla více prostoru než ostatní. Ale dost možná to tak vnímám proto, že mi jako jediná byla sympatická. Max byl na ránu pěstí kamkoliv na těle od počátku do konce knihy. Ale zase - mě nikdy nikdo nezabil mámu, tak třeba by to ze mě taky udělalo neschopného svalnatce, který se chová jako pětiletý… Pokud bych se měla věnovat Erice a Alexovi, vyzradila bych zajímavé detaily, které za to v příběhu stály někdy více, jindy méně.

Postavy v průběhu děje knihy prochází šokem. Všechny jistoty a radosti smrtí Eriky najednou vezmou za své a nic není tak, jak být má. Začnou se dít politicky zvláštní věci a najednou se ocitáme v Orwellově Farmě zvířat, kde jsou si lidi rovni, ale někteří jsou rovnější nadruhou. Protože muže jsme jako ženy odsunuly na okraj společnosti již po válce. Proměna prostředí a nálady je pojata relativně hodně dobře. Cítíte sice, že autorka není vypsaná, že text je čas od času maličko pocitově kostrbatý. Občas se dokonce díky brilantnímu nápadu, ke kterému chce autorka dospět, dostáváme do situací, se kterými si, dle mého názoru, neumí plně poradit. A nebo jí tyto pasáže osobně zasahovaly. Jako žena ale doufám, že jde opravdu o fikci a ne o zážitky založené na vlastní zkušenosti. 

Hodně zmiňuji Orwella. Nemusíte mít strach. Kousek za půlkou se autorka začne věnovat detektivce se sadistickými prvky útočící na morálku a zásady každého jednotlivého člověka. Samozřejmě tím, jak příběh graduje, jak se postavy proměnily, jak se změnila společnost Kontinentu, tím vším se autorka občas dostala do situací, které nemohla vyřešit. A víte co udělala? Nechala to tak! Jako čtenáře mne napadly tisíce dotazů na situaci, na objevy, na postupy, na úplně všechno! A autorka jela příběh dál. 

Tím, jak složité prostředí si autorka vybrala, knihu i lehce topila. Vykreslila společnost, jakou by si ji mnoho mladých bezdětných a hypotékou nezatížených lidí představovalo. Chápu, že nemohla zákonům a fungování země věnovat moc prostoru. To by z nějakých 350 stránek bylo 1000. A mohla by se hodně zamotat. Ale to, co nám představila, sice bylo pokrytecké až na půdu, ale žensky logické. Píšu teď čistě svůj pocit a názor! Bylo to krásné pozadí pro morální hodnoty a otázky, které knihou probublávaly. Někdy šlo poznat autorčinou maličkou nevypsanost, neb, dle mého, nedokázala spojit atmosféru, pocity a vliv na čtenáře. A nebo jsem už moc otrlá a deformovaná recenzemi thrillerů. 

Na závěr bych chtěla dodat, že ačkoliv nesouhlasím se společností a jejími zákony v knize z jakéhokoliv důvodu, další podobnou knihu, detektivku, bych si od autorky s chutí přečetla a ráda i Zlo je rodu mužského doporučím dál.

A ne, nemůžu si to odpustit. Musím napsat ještě něco. Autorka nám představila mírumilovnou společnost pečující o ženy v té nejlepší a nejkvalitnější míře. Ale pak se sama nachytala na situaci, kterou nejspíše nezná. Na porodu dítěte. Podle toho, kolik se věnuje péče zvířatům a ochraně přírody bych čekala porod ženy přirozený. Nikoli plný lékařek a stresu, který chtě nechtě situací na papíře prostě vznikl. Jedna věc je nepřítomnost otce u porodu - chápu koncept knihy a respektuji jej, proč to byl problém. Ale! To, co následovalo potom, to bylo víceméně dnešní porodnictví. Přesně tedy to, co bych od vyspělé společnosti plné ženskosti NEčekala. Žádný bonding, dítě hned zabalené a nejlépe odnést (opět respektuji vliv mentality knihy vzhledem k mužům) - dnešní klasika. A TO JE, DLE MÉHO, ŠPATNĚ. Nemyslím teď dneska, kdy se na pocity ženy u porodu kašle a adorují se porodníci a muži. Ale v rámci knihy. Autorka se snažila změnit všechno, co je dneska špatně. A u toho, co by mělo být jo sakra psychicky v pohodě pro ženu, jen změnila pohlaví lékařů a ženu nechala dál psychicky trpět. 

Tohle je asi hned druhý nejsilnější pocit z knihy. Tím prvním je zajímavá a svěží práce s fikcí budoucnosti a otázkou hodnot každého z nás.

Název: Zlo je rodu mužského

Autor: Eva Grestenbergerová

Odkaz na Databázi knih

Recenze na knihu vyjde rovněž na webu Knižní díry!