 |
| Zdroj obrázku: Databáze knih |
Janek Kroupa, investigativní novinář, stojí v pozadí mnoha počinů (nejen knižních), které se věnují nekalým praktikám v politice. Čistí nám předkládají dost pravděpodobný vývoj událostí kolem Faltýnka. I když v knize není nikdo jmenován, i průměrně inteligentní opici dojde, koho kdy Kroupa myslí.
Když odhlédnu od skutečností jako je těsná souvislost s aktivitami minulé vlády, od hnutí, které chtělo vést stát jako firmu, zůstane mi soutěž, tender na mýto a manipulace, které jsou mi známé i z prostředí mé práce (která se politiky vůbec netýká). Kam tím mířím? Pokud máte jen malé ponětí o veřejných zakázkách a soutěži kolem, u knihy se pousmějete - jak krásně to tajemství soutěží vlastně není tajemství, ale nepsaná praktika. Přiznávám, že i jednání u jídel, které jsou v knize popisována, mi zase připomínala minulou práci, před odchodem z Brna a poté na mateřskou.
Ale pojďme se na Čisté mrknout z knižního hlediska. Už anotace nastiňuje, že se setkáme s policistou Smutným a novinářem Martinem. Ani jeden z nich se nechce smířit s nejjednodušším možným řešením a každý z nich hledá pravdu. Až ke konci nám Kroupa dovolí dát jejich teorie dohromady a dopřeje nám relativně uzavřený konec. Jako detektivka jsou tedy Čistí hodně obstojní - možná až na Antonii a její schopnosti, jsou praktiky policie, politiků i novináře a jeho pravé ruky více než uvěřitelné. Věrohodně popsané situace jsou jen minimálně zatížené estetickým balastem - jenže mně upřímně bylo jedno, kdo jak vypadá, jak vypadá ta ulice v Brně či tamta hospoda v Praze. Šla jsem po příběhu, který byl napínavý, i když byl psán těžce česky. Než mne Kroupa pořádně vtáhl do akce, jeho čeština byla těžká/hutná, jako by šlo o špatný překlad kvalitní zahraniční detektivky. Přibližně od poloviny knihy, kdy jsem už Čisté nechtěla odložit a chtěla znát konec, jsem ani hutnost ani výskyt českých jmen neřešila a chtěla spravedlnost…
Líbilo se mi, že Kroupa nedělal v příběhu zbytečné chyby. Například smrt ve věznici, svačina na pitevně - spojil svůj příběh s historkou, která na sebe strhla dost pozornosti, aby jsme neuvažovali, nakolik reálné to může být. Žádná akce na jedné straně zákona nenechala dlouho čekat na reakci na straně druhé. Kolem a kolem díky Lukášovi, pravé ruce novináře Martina, dostal příběh i romantický šmrnc a napětí, že čtenář sakra chce, aby dobro fakticky vyhrálo. Pokud bych měla Čisté srovnat s jinou českou tvorbou na obdobné téma, musím říci, že ostatní autoři českých politických krimi/detektivek můžou mít o Kroupově díle leda tak vlhké sny. Jeho kvalit totiž ani zdaleka nedosahují.
Žádné komentáře:
Okomentovat