Škola dobra a zla

Autor: Soman Chainani
Název: Škola dobra a zla


Zdroj obrázku: Databáze knih

Ačkoliv bych moc ráda napsala, že Škola dobra a zla od Somana Chainaniho je skvělým nástupcem Harryho Pottera, nemůžu. Už jen proto, že série z Bradavic a z okolí Nekonečného lesa jsou nesrovnatelné. Každá je jiná, i když se v obou kouzlí. Chabý úvod? No co už, když závěr prvního dílu dvojité trilogie (ale evidentně ne hexalogie) stál za starou bačkoru.

Uprostřed lesů stojí malá vesnička, ze které každé čtyři roky zmizí jedno hodné a jedno zlé dítě. Unesená dítka ve věku 12 let a více se pak objevují v pohádkových knihách - jako pořádní klaďasi nebo padouši prohnilí do morku kostí. Náš příběh začíná ve chvíli, kdy se do školy chce dostat Sofie. Přenádherná dívka pečující o svoji pleť, vlasy a která se v rámci jakéhosi dobrého skutku spřátelila s Agátou. S holkou, která žije na hřbitově a o které si všichni myslí, že je čarodějnice… Už zde vyvstává otázka, která slečna bude Navěk (“žili spolu šťastně navěky”) a která Nikdyvíc - za překlad by si Albatros zasloužil metál - hodně povedený!


Když se do školy pohádek holky dostanou, jsou rozděleny do svých škol. Sofie je nespokojená a Agáta v rozpacích. Jenže jsou kamarádky a snaží se své problémy řešit. Že se mění jednak problémy a jednak jejich řešení, je vcelku jasné. Líbilo se mi, jak se dobro se zlem mísilo a nikdy člověk nevěděl zcela jednoznačně, jak bude příběh pokračovat. Ať už jste fandili dobru nebo zlu, Chainani dokázal překvapit. I když šlo o pohádkovou školu a pohádkové bytosti, žilo se ve světě, kde existovaly spolu s kouzly i pravidla jako potřeba spánku či pocit hladu. 


Když už zmiňuji ta kouzla… Za to bych autorovi dala dostatečnou - tedy za 4, protože na kouli to nebylo. Základní rozdělení na Dobro a Zlo bylo jaksi dáno, přestože nám autor citlivě ukazoval, že nic není černobílé. Jenže se více věnoval právě rozlišování skutků, které dělí svět, než tomu, co přesně se ve škole učilo. Příběh se linul jako klasická pohádka, byl doplněn o krutosti nejvyššího kalibru i naději, která nezná hranic. Ale detaily a vysvětlení toho či onoho mi chybělo. Chainani se nedopustil chyb jako že holky braly všechno jako samozřejmost, ale na můj vkus málo prostoru dostaly skutečnosti, proč se kradou Knihomolské dětí, odkud přesně pochází ostatní děti a “jak vznikají”. Když se nad tím ale zamyslím, knihy jsou určeny spíše pro mladší ročníky než pracující mámy autistů. Takže nedostatky čtenářům buď nepřijdou na mysl, nebo jim budou šumák. A budou řešit, zda jsou spíše Sofie nebo Agáta. 


Myslím si, že i ukvapený závěr celého prvního příběhu první trilogie, neodradí děti v dalším čtení. Sama, kdybych nepsala recenzi, bych po Světě bez princů okamžitě sáhla a chtěla vědět, co se s holkama stalo. I když je závěr více než výmluvný, zajímá mne, jak autor na příběh naváže. Nebudu si po dočtení nejspíše pamatovat všechna jména a všechny schopnosti postav, zůstane mi ovšem úžasný zážitek, jaký jsem naposledy měla při čtení Ságy dračích jezdců. Moc se mi líbilo, že i když jde ve Škole dobra a zla primárně o pohádku a tím pádem i o lásku, není úplně ústředním tématem. Respektive ne vždy jde o lásku romantickou. A to, podle mého názoru, by se mělo tesat do všech dětí školního věku. Spolu s tím, že o dobru či zlu nerozhoduje vzhled ale činy.


Autor: Soman Chainani
Název: Škola dobra a zla

Odkaz na Databázi knih

Odkaz na Knižní díru

Žádné komentáře:

Okomentovat