Název: Elena Armans
Odkaz na Databázi knih
Pokud máte splín nebo jste nemocní a bojíte se, že u čtení nevydržíte dlouho, udělejte to jako já! Sáhněte po Lásce po španělsku. Veselá obálka, 456 stránek a romance - to nebude vadit, když u toho usnete, no ne? Nejspíše půjde o příběh na dlouhé lokty, všechno se bude natahovat, krizovka bude na rok či dva… Nic se nestane, když usnete… Jenže omyl! Beztak stejně jako já neusnete.
Lásce po španělsku od Eleny Armas jsem nedávala moc šancí, že bude nějak výjimečná či mne extra zaujme. Před létem se vždy vyrojí spousta jí podobných příběhů, které jen volají: “Vem si nás na dovolenou…”. Hned od prvních stránek mne autorka vyvedla z omylu a já knihu četla na jeden zátah. Lina je neskutečně sympatická Španělka, inženýrka, která žije v New Yorku. Má dobře placenou práci, kamarádku, snesitelné i méně snesitelné kolegy a minulost, která ji z Evropy vyhnala. Je maličká a taková typicky španělská - krásná a divoká. No a má problém, jak jistě víte z anotace. Blíží se svatba její sestry a ona musí sehnat svého vylhaného přítele. Modří již vědí - bude jím ten nejnesnesitelnější kolega Aaron. Je to romance, takže zbytek si sami domyslíte, no ne?
Láska po španělsku je vyprávěna z pohledu Liny. Osvěžující změna po neustálých změnách pohledů hlavních postav, to se musí nechat. Druhou libůstkou, na kterou jsem si neuměla udělat názor je prolínání textu španělskými slovy. Mělo to efekt, o tom žádná. Ale občas se Lina neobtěžovala s tím vše nám přeložit. Což mám ráda. Díky ich formě a předkládání myšlenek hlavní postavy na první dobrou jsem vnímala psychický posun hrdinky. Byť byl maličký a nechal na sebe na můj vkus dlouho čekat. Oproti tomu Aaron byl tak trochu umělý řecký bůh. Jako typický klaďas byl dokonalý - pohledný, galantní, pečující, relativně otevřený. Jenže až po tom, co jakoby z ničeho nic odhodil masku. A ve výsledku jej hodnotím jako relativně manipulativního uzurpátora.
V Lásce po španělsku nešlo jen o lásku mezi dvěma lidmi. Šlo i o vnímání rodiny, trávení společného času a pohledu na to, že ženy jsou chtě nechtě stále diskriminovány. Vždy se najde nějaký blbec, co si kopne, že se něco děje proto, že je ta či ona postava ženská a že si to, čeho vlastními silami dosáhla, vysouložila. Co se týká krizové části knihy, kterou vždy a všude nenávidím, byla docela rozumná. Únosná? Pochopitelná? Vysvětlitelná? Dala se v poklidu přežít. Možná na tom mělo svůj podíl i to, že autorka umí popsat všechno tak krásně a zabere tím přesně tolik místa, kolik potřebuje. Sexuální stránka příběhu také nebyla nejhorší. V českém překladu byla maličko decentnější než v tom anglickém, ale jde jen o to, že mi vyřčená slova v češtině nejdou přes pusu. Zato anglicky bych z toho snad i zvlhla.
Láska po španělsku si mě získala. Byla milá a sladká, nenucená a díky Aaronovi přesně tak správně dokonalá a umělá, aby si člověk po přečtení povzdechl, že škoda, že takový chlap neexistuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat