Na konci Krvavého anděla jsem tušila, že Smrtihlav bude bolet. Že druhý díl série komisaře Sharka zasáhne nejednu duši. A protože mělo jít o jeho manželku a dceru, bála jsem se toho. Přes všechna svá přesvědčení, že bych neměla číst dvě detektivky po sobě, že se mi budou motat motivy, jsem se do Smrtihlava pustila jen co jsem dopsala recenzi Krvavého anděla…
Překvapilo mě, jak rodinnou situaci Thilliez vyřešil. Nevyhnul se sice jakési kostrbatosti. Krvavý anděl mne počátku rozčiloval jazykem, Smrtihlav byl jiný, jakoby chytal dech. Jenže náš francouzský autor píše poutavě, hluchá místa vyplňuje zajímavými informacemi a když dojde na akci, nepáře se s ničím ani Thilliez ani Sharko.
Smrtihlav je plný duševní bolesti a hry na hraně zákona, na hraně života a smrti. V ohrožení je hodně lidí, neboť hrozí, že se naplní proroctví o Apokalypse. V kostele je nalezena mrtvá žena a na hlavě jí sedí 7 smrtihlavů - motýlů. Stopy, jež následuje Sharko, kopírují biblický úryvek, který jim vrah zanechal. A týmu dá hodně práce, aby se vrahovi dostal na kobylku.
Smrtihlav není tak fyzicky brutální jako Krvavý anděl. Ale psychologická rovina útočící na samotnou policii je vypracována skvěle. Sharko je opět neohrožený superhrdina, který se nebojí použít násilí - což je trošku na pováženou. Působí totiž víc a víc jako šílenec a celé jeho duševní rozpoložení ovlivňuje, jak čtenář vnímá příběh. Thilliez se neštítil ničeho a chvíli jsem váhala, zda je komisař opravdu kladnou postavou.
Zpočátku jsem si říkala, zda by se mi Smrtihlav nelíbil bez epilogu. Nakonec uznávám, že si Thilliez dost ulehčil práci pro pokračování osudu Sharka a dodatečná slova kvituji s povděkem. Jsem totiž perfektně připravená pro následující spolupráci Sharka s Henebellovou.
Žádné komentáře:
Okomentovat