Mých posledních pár recenzí často zmiňuje absurdní anotaci. Ledový strach má anotaci, která vám pokazí děj první třetiny knihy. Nepřekvapí vás návrat potetované Tupaarnaq, jejíž jméno si budete plést s podobným jménem manželky Jakoba (a o těch dvou vám Nordbo přednese historii minulého dílu), která bude pomáhat Mattovi s hledáním sestry, otce, všeho. Více prostoru dostane policie grónského města, kde hrdinové žijí. Setkáte se i s Abelsenem, zrůdou z minulého dílu - opět vám autor vše hezky nenásilně řekne. Příběh se odehrává ve dvou časových liniích, které od sebe dělí 24 let, ale hodně dobře autor zapracoval na místech vyprávění. Ta totiž ponechal a tím vytvořil jakousi magickou souhru otce a syna.
Základní informace - o co jde, kdo je kdo, proč se kdo hledá - to vše se dozvíte do strany 100. Budete možná zmatení nejen dějem ale také množstvím grónských jmen. Opět se hned v první části setkáte s problematikou Grónska, která je nám Evropanům absolutně cizí a budete přemýšlet, zda to je pravda. Pokud si pak přečtete jiného grónského autora a narazíte na podobné reálie, bude vám možná i na zvracení. A ne jednou …
Jakmile příběh nabere tempo, díky kterému jsem si předchozí díl zamilovala, budete možná trochu rozpačití. Autor se snaží dohnat absenci akce v první části knihy a tak velké a významné události seká vedle sebe jednu za druhou až jde hlava kolem. Místy autor kostrbatě ujede, ale brzy se srovná na kvalitu prvního dílu. Dokonce se autor polepšil a přidal více popisů krajiny a Grónska jako země. Což se úžasně čte. Na rozdíl od útrap mladého hrdiny novináře, který působí stále jako loutka zmítaná událostmi s pekelným štěstím. I to se ale dá překonat, neboť autor v rámci přírody zahrnuje do svého díla rozkošnou a nevinnou intimitu Matta a Tupaarnaq. Což v porovnání se zvěrstvy na následných stranách tvoří dokonalý protiklad.
Když člověk čeká konec, protože se “dobrým koncem” nabízí, nenastane. Nevím, zda to je špatně nebo ne. Na jednu stranu jsem ráda, že příběh neskončil, protože by následoval hned po další úžasné duo-lince otec-syn 1990-2014, kterou chcete dokončit. Na stranu druhou už vám je jasné úplně všechno - kdo je padouch především a jeho motivy. Pokračování, poslední třetina knihy, tak na mne opět působila rozpačitě. Začátek byl vleklý, ale byl potřeba. “Konec” byl maličko přitažený za vlasy, ale byl potřeba pro závěrečné dílo grónské trilogie. Autorovi se během něj povedlo rozehrát naprosto neuvěřitelný příběh (ale díky akci a spádu děje mu to odpouštíte). Skvěle zakomponoval mnou opětované sdílené prostředí tentokrát jiných členů rodin a kdo má v živé paměti knihu Bez kůže, tomu pomohl doplnit další díly skládačky. Otevřené finále příběhu Ledový strach není nepříjemné. Jen klade velké nároky na díl následující.
Málem bych zapomněla na skutečnost psychického vývoje postav. Každá nějakým vývojem prošla, nejvíce jsem ji zaznamenala u sestry Matta Arnaq. Seznamujeme se s ní jako s klasickou slečnou v pubertě, která má dovoleno jet stanovat spolu s kluky. Je chytrá, bezstarostná a mladá. Není bláhová. Když ji zajmou a ona nám skrz svoje kapitoly popisuje svůj stav, průběh zajetí - věříte jí to. Všechno. Do posledního písmenka vám nedělá problém přijmout skutečnost a prožít ji spolu s ní. Následné akce potom zapadají jedna do sebe, nepřijdou vám divné a její reakce na události absolutně dokonale podkreslují děj!
Po dočtení knihy nemám nutkání vrhnout se na poslední díl, ale spíše jít hledat skutečnosti, zda se ta zvěrstva v Grónsku opravdu dějí (a nemyslím ty z třetí části knihy!). Přece není možné, aby o tom nejeden autor psal a nic se nedělo!
Žádné komentáře:
Okomentovat