 |
| ...utrpení i pro kocoura... |
Již podruhé se setkáváme s detektivem Samem Porterem a jeho týmem (Nashem, Clair a Klozem). Přibude nám i jeden další detektiv a zapojí se i federálové. Opět budeme chytat velice šikovného vraha, který k mučení a smrti využívá vodu a následně i led. A aby to nebylo jednoduché, protože v tom byla víceméně krása Opičího vraha, autor rozdělil nejen hlavní vyšetřovací tým, ale i samotný příběh. Výsledkem jsou dvě hlavní linie, které komentují a doplňují různí lidé. Tedy mišmas na entou. Bez vtipu. Bez staré dobré detektivky. Bez úrovně dílu prvního.
Pokud bych si měla projít poznámky k jednotlivým vyšetřovatelům, musela bych ocenit Sama Portera, jehož psychický vývoj ohledně smrti manželky byl moc krásně časově zpracován. Byl uvěřitelný a hezky popsán. Až mi bylo líto, zda autor sám někoho takto neztratil. Dalším pozitivním rysem knihy byly myšlenkové pochody jednotlivých postav buď v rámci šílenství/psychózy nebo únavy. Když Nash popisoval Clair, jak moc je unavený, člověk se v duchu usmál, že tento pocit zná. Co se týká Opičáka, nového vraha, obětí nebo federálů, to už si autor moc dobře nevedl. Dívky byly v jistém směru hloupé slepice, kterým vynechával mozek. Na to, že mělo jít o šikovné a chytré holky jejich jednání neodpovídalo. Když se autor dostal do úzkých, protože první půlku příběh balil do vaty, jakoby se neuměl vyjádřit či posunout (chápu, potřeboval něco napsat do třetího dílu), použil konečně mozek slečny. Tohle beru jako úplně největší chybu v celém vyšetřování. Nezeptali se NIKOHO na základní detail, který souvisel s pojítkem všech obětí. I tak se mi ale přeci jen líbil odkaz na Opičáka, kterého se vyšetřovatelé chtěli držet, pak zase nechtěli, pak zase chtěli a hrozně mne tím vytáčeli. Snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že to je proto, že jim v týmu chybí Porter. Jenže ten na tom nebyl o nic moc lépe. V knize se vyskytoval, ale na můj vkus málo a jen aby sem tam podnikl něco klíčového a nakonec posloužil jako reklama pro pokračování.
Kniha nebyla celá špatná. Jak jsem zmínila odkaz na Opičáka byl moc pěkný. Motiv vraha byl lidský, komunikace skrz noviny originální i to, jak se dostala k policii. Samotná část tohoto vyšetřování byla relativně dobře napsána, bohužel ke konci se začalo vše motat a tak vrahovo dopadení vyšumělo a pozornost získala ona laciná návnada na konci. Porter a jeho lov Opičáka byl extrémně odbytý. Měl by co do sebe, kdyby mu autor věnoval patřičnou pozornost a vyhrál si s detaily. Protože nikdo není tak blbý a naivní jako Sam Porter v Páté oběti. Nejenže přišel o smysl pro humor, který hodně zle doháněl Nash s Clair, on i ztratil policejní cit. Že by s odznakem odevzdal i notnou část mozkových buněk? Každopádně rozumu autor nedopřál ani federálům, kteří se v případu plácali od jedné wow scény k druhé, ale výsledkem byla jen další změť informací, která má vrcholit v díle třetím.
Ať se snažím jak se snažím, druhý díl série s vyšetřovatelem Samem Porterem je katastrofa. Nejenže docházelo u vyšetřovatelů k hrubým chybám, ale díky množství pohledů na velké množství “případů” nevyzněly ani kvalitně vymyšlené vraždičky. Napětí hodně klesalo, protože než se čtenář znovu dostal k předchozí pasáži některého z vyšetřovatelů nebo Sama, bylo kouzlo to tam. Autor se nejspíše snažil připravit půdu pro vyvrcholení trilogie. Nakonec to ale působilo jako milion a jeden nesmysl byť s dobrým nápadem a profesionálním provedením. Podle mne se autor sám v pavučině příběhu ztratil. Knize pak už vůbec nepomohl závěr. Který chyběl téměř úplně. prostě ho autor zabil, jako všechno ostatní, co v knize bylo jen trochu kvalitního.
Žádné komentáře:
Okomentovat