Název: Rašeliniště
Autor: Susanne Jansson
Mnohdy se zde navážím do anotací knih. Tentokrát krátké představení knihy sedí! Jde o příběh bioložky Nathalie a fotografky Maji (ta pracuje na částečný úvazek jako policejní fotograf - zajímavá novinka ve světě krimithrilerů). Obě dvě mají k místu kolem rašelinišť vztah. Obě dvě v minulosti žily poblíž. A obě dvě se zajímají o těla, která rašeliniště ukrývá...
Ze dvou třetin hodně zajímavý příběh, ve kterém se snoubí věda a bohémství. Studentka biologie zkoumající pochody rašeliniště jako půdy - produkce plynů stojí v popředí Nathaliiny vědecké práce. Oproti tomu Maja je umělec, který vidí krásu bažinného ekosystému a snaží se ji zvěčnit na fotografiích. Obě dvě mají v knize dostatek prostoru pro sebe samy, aby mohly čtenáře obohatit o prvky umění i přírodních jevů. Bohužel zabírají nakonec tolik místa, že pro samotný thriller jaksi nezbude extra "čas". Samozřejmě objevování mrtvol a řešení, kdo koho zabil, to prvky thrilleru nese. Jenže autorka jakoby neměla buňky na to to pořádně rozjet a tak celý případ vyšumí. Má samozřejmě závěr, dozvíme se, že vrahem je na 110% zahradník, proč to dělal. Suše, bez akce, bez větších emocí. City a pocity obecně v knize jsou, ale působí šroubovaně. I hovory o umění se stáčí do té nóbl moderní řeči umělců. Přitom kdyby se autorka více odvázala, mohla právě na barvitém popisu z knihy ten thriller vytřískat.
I když kniha není akční, je velice zajímavá a člověk se od ní jen nerad odpoutává. Čeká totiž něco. No a to něco nepřijde. Na konci knihy knihy se může stát, že budete i po epilogu dál listovat, zda tam je nějaká volavka na pokračování. Nic. To, co se ze začátku jeví jako kvalitně propracované dílo, luxusní základ i pro "hloupou" duchařinu, autorka nedotáhne do konce. Neumím si to vysvětlit jinak, ale autorka bude nejspíše velice vzdělaný člověk, věří v zákony a má ráda řád. V Nathalii bych snad dokázala cítit seberealizaci na papíře. Usuzuji tak i na základě popisů umění, uvažování o Bohu nebo o metafyzickém vnímání "strašidel".
Obě dvě hrdinky zažívají i románky. Nathalie jej mám propracovaný, zajímavý má i jistý konec. Celý její vztah a vnímání lásky, má svoje opodstatnění a je v knize důležité. Oproti tomu Maja je rozháraná žena před přechodem, která nechce nic a bere všechno. Tak, jako Nathaliiny vztahy mají smysl a určují zabarvení jejích pasáží, tak jsou části Maji buď bledé nebo zbytečně křiklavé, nebo přehnaně rudé - nic normálního, vše extrémní. Její přínos pro knihu podle mne spočívá v pohledu na místo činu, v nezávazné diskuzi s lidmi - každý je rád, když se o něj zajímá umělec. Fotografie a jejich důležitost v celém řešení případu je zajímavým zpestřením v dnešním světě plném mentalistů, hypnotizérů, válečných veteránů či nadměrně inteligentních vyšetřovatelů.
Kolem a kolem se mi kniha moc líbila. Ne proto, že šlo o thriller, ale že do křížku dostala věda, umění a duchařina. Že všechna témata byla čtenáři předložena kvalitně, měla svou (pro knihu) důležitou hloubku a že nic nezůstalo nevysvětleno. Pokud tedy máte ve svém okolí někoho, kdo má rád vraždy jen trochu, ale zajímá jej příroda a voda, možná by kniha Rašeliniště mohla být příjemným a nečekaným dárkem.
Název: Rašeliniště
Autor: Susanne Jansson
Žádné komentáře:
Okomentovat