Název: Sběratel trofejí
Autor: Sarah Flint
Série: Charlie Stafford
Druhý díl v sérii s úžasně předokonalou detektivkou Charlotte Staffordovou - mladou, nadějnou, geniální a věčně špinavou či neupravenou. Vrah zabíjí oběti, vyrve jim srdce a místo srdce vloží symbol zrady. Tolik je všechny miloval... A oni zradili... Když je nemůže mít vrah, nebude je mít nikdo! A to je jen hlavní nápad celé knihy - vedlejší dějové linky jsou, překvapivě, neméně zajímavé.
Ačkoliv jde o druhý díl, autorka neprozradí ani kousíček z děje knihy předchozí. Za to má u mne obrovské plus, protože tak krásně navázat na vývoj postav a jejich vztahy aniž by prozradila detail minulého případu, to se dneska málokdy vidí. Také dávám autorce veliké plus za Charlie, která byla stále superhrdinka, ale už připouštěla chyby, dokázala hrát kolektivně a nešlo o žádnou solo akci, jakých jsme byli v Maminčině mazánkovi svědky. Stále je sice extrémně protivná svou dokonalostí a co všechno zná a umí a že ji má každý rád, protože v sobě luxusně dusí své démony minulosti, ale její vývoj směrem k oblíbenému hrdinovi knihy, kterému přejete štěstí je markantní. Velice se mi líbilo, jak byla jako postava ona představena - vztahy, co ji formovalo, proč šla k policii - zajímavé, hezky zakomponované, nic neprozrazující navíc. Ostatní členové týmu byli představeni méně barvitě a v rámci seznamování se se čtenářem měli méně prostoru, ale vždy přesně tolik, kolik bylo třeba k chápaní děje, aby nikdo nedostal více či méně tíhy případu při lovu vraha, co obětem odsekává prsty.
Zajímavým zpestřením, které mne osobně ale dost rozčilovalo, byl Ben. Kamarád Charlie, kterému v předchozím díle pomohla a který dává tušit romantickou linku. Bývalého vojáka autorka použila i v řešení aktuálních případů - nenásilně, uvěřitelně, povedeně. Upřímně doufám, že právě tímto aspektem si pak nerozdrbe další díly, byla by to škoda.
Co se týká policejní práce, autorka si dala záležet. Případ nebyl úplně předpokládatelný, vodítka k vrahovi v průběhu knihy byly zakomponovány chytře. Pokud se objevila nějaká vzpomínka, měla své vysvětlení, svoji přítomnost v knize si obhájila. Všechny puzzlíky vraha nakonec zapadly krásně na své místo a výsledný obrázek dal pochopení pro nadcházející akci. Profeionálně policie, dle mého, odváděla dobrou práci - opravdu se hodně z práce děje za stolem, u kamer, při výslechu svědků a podezřelých. Dokonce paralelní případ, který měl tým kolem Charlie na starosti, nebyl zle napsaný a vše, co kolem něj Charlie cítila bylo krásně uvěřitelné. Samozřejmě v životě ani dokonalé policistky není vše tak jednoduché a jasné. Ale při oddechovém čtení s kapkou příjemného napětí to Sarah Flint rádi odpustíte.
I autorka prošla vývojem. Od prvního dílu Maminčin mazánek se dost zlepšila. Respektive spíše tuším, že jí někdo dal kvalitní zpětnou vazbu především na Charlie, proto z ní nedělala tolik solohrače a snažila se více zapojit tým. To s sebou neslo více dialogů, vztahů, pozadí postav. Jak jsem psala výše, krom Charlie bylo všem věnováno právě tolik místa, aby jsme chápali souvislosti. Bohužel mnohdy bylo vše mimo případ, či samotné přispívání okolních hráčů týmu hrozně, ale hrozně kostrbaté. Mohl to nejspíše způsobit i překlad, to nemohu posoudit. Nemyslím si ale, že ta umělina ve vztazích byla jen díky špatnému překladu. Své udělala i přítomnost "všech" - přistěhovalci, bývalý voják, homosexualita,... Například u Adler-Olsena je Asad komická postavička se svým významem. V díle Flint mi přijde orientace a původ členů týmu především jako krásná vize, jak by si to moderní autoři přáli mít.
Název: Sběratel trofejí
Autor: Sarah Flint
Série: Charlie Stafford
Žádné komentáře:
Okomentovat