Autor: Amanda Stevens
Název: Prorok
Série: Hřbitovní královna
Třetí díl o Hřbitovní královně Amelii se nese v detektivním duchu. Do pozadí ustupují jak romance tak duchařina. Tentokrát Amelie vyslyší prosby o pomoc a pátrá po vrahovi policisty. Že se vše zkomplikuje i v jejím osobním sexuálním životě snad nemusím zmiňovat. Jak se autorka popasovala s velkou změnou oproti dílům předchozím? Blbě.
Amanda Stevens píše dobře. Umí to a čtení si užíváte i přes ty příšerné kotrmelce a hlouposti, kterých se dopustila. Moc upřímně nevím, co si o knize myslet. Vezměme to tedy popořadě.
Detektivní zápletka má hlavu a patu. Je logická. Proč za Amelií duch přišel, proč ji požádal o pomoc. Samozřejmě klišé, že nezná vraha. Podpořeno faktem, jak zemřel. Proto nemůže odejít dál. Nevadilo mi, že si na vše musela holka dojít sama. Vadilo mi, že všechno byla pouho pouhá náhoda. Že autorka nevyužila možností, které paranormalita nabízí. Možná by to pak bylo klišé nad klišé. Věřím ale, že Stevens je natolik dobrá, že by to napsala opět čtivě. Výsledek vyšetřování působil roztomile. Dokonce díky němu usvědčení vraha nezanechalo ve čtenáři pouhý WTF? moment. Z nějakého důvodu se Stevens rozhodla děj uspíšit. S využitím vedlejších postav jej sice vykreslila obstojně. Jenže při dalším zamyšlení působil nahodile, rychle a dost hloupě. Měla prostor pro větší wow efekt a akci.
Romantická linka příběhu pokulhávala. Scény mezi hlavními hrdiny byly nabité. Ale evidentně došlo k poklesu napětí, neboť vztah nejiskřil. Dokonce to, jak na hrdiny koukaly ostatní postavy vysávalo radost z jejich samostatných scén. Líbilo se mi, kolik prostoru dostala žárlivost. Niterní myšlenky Amelie byly téměř jako moje vlastní (co se pochybností o přitažlivosti a lásce týká). Prostor dostaly jak kladné tak záporné postavy, došlo k odhalení nejednoho tajemství. Pokud by Prorok měl být brán jako konečné dílo trilogie, neměla bych námitek. Bohužel vztahy budou pokračovat. Uvidíme, co s nimi autorka napáchá.
Nesmím opomenout duchovno, čarodějnictví a podobné paranormality, na kterých si autorka zakládá. V Prorokovi Amelia využila svého daru/prokletí a vytěžila z něj opět maximum. Smutné ovšem bylo, že autorka se do tématu více neopřela. Místo toho šla cestou iluze, šamanství a šarlatánství. Neříkám, že se nedostalo prostoru odborným výkladům. Bylo jich mnohem více než v Království. A dokonce mi přišly užitečnější a zajímavější než výklad obrazců na hrobech. Mám pocit, že téma šarlatánství mělo pomoci hororovému pozadí. Nemyslím si ale, že se to povedlo. Mě to obtěžovalo. Kalilo to jinak krásný detektivní román.
Jistě, autorka se musela v domnělém konci trilogie vypořádat s mnoha otazníky. A opravdu se s mnoha vyrovnala. Ale jsou pokračování. Takže buď je autorka chamtivá, nebo podlehla čtenářům nebo potřebovala ještě vysvětlovat. Ať tak či onak - chápu, proč šamanstvím potřebovala řešit problémy. Na můj vkus jej tam bylo moc na úkor romance. Dokonce tak moc, že mne to otravovalo a nechtěly se mi ty scény číst. Měla jsem tendence části přeskakovat. Tyto pasáže zachránilo jen to, že série Hřbitovní královny má pouze šest dílů a lockdown v České republice teprve začal. Brzy bych se sérií skončila. I přesto, že kvalita kolísá, čtení mě baví a mám tu nemastnou neslanou Amelii vidící duchy ráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat