Autor: Mark E.Pocha
Odkaz na Databázi knih
Recenze umístěna i na Knižní díru
 |
| Zdroj obrázku ZDE |
Myslím si, že anotace ke knize Bestie je lehce nadnesená. Ne, že by byla Bestie špatná kniha, ale povídání na zadní straně knihy sedí na mnohem více propracovanější dílo. Na dílo, které podchytí i policejní pátrání a zodpoví základní otázky každého, kdo se Bestii odváží číst. A tím nechci říci, že by Mark E. Pocha odvedl špatnou práci. Ba ne, panečku, byla to jízda. Svým způsobem jsem sama chvíli fandila vrahovi, protože “můj konec” by překopal stereotypy. Ježíš, to zní divně… No co čekat, když jsem Bestii před chvílí dočetla, že?
Hororová detektivka “krimi” sleduje příběh několika lidí - vraha, party mladých gymnazistů a vojáka po mrtvici. Pozitivní postavy mají krásně vykreslené charaktery a díky detailním popisům si je člověk dokáže jasně představit i ve fyzické podobě. Mají normální problémy maturantů, možná maličko řízlé americkým vnímáním postav kriminálek… Voják po mrtvici na můj vkus až moc adoruje armádu, ale beru to, každý jsme hrdý ve své vlasti na něco. Pokud se v příběhu vyskytla nějaká další postava, na které neleželo torzo příběhu, byla vykreslena dostatečně. To je ve škole známka 4. Čtenář dostal představu, s kým má tu čest, ale jen aby se neřeklo. Příběh tím hezky plyne a mizí tak hluchá místa nebo otazníky ve vrahově životopise.
Z vraha, z klauna, šaška, jsem nadšená. Opět to zní děsně, ale Mark prostě píše jak Bůh a jinak postavu Štefka vnímat ani nejde. Setkáváme se jak s jeho současným dílem, kdy ve vlaku pošle k Pánu dvě mladé holky, tak s jeho vývojem od malého kluka. Téměř učebnicově, ale zajímavě, popisuje skoro krok za krokem vznik finální podoby vraha, kterému kdyby ve finále nepřeskočilo, tak tu máme luxusní novinku bořící happyendové klasiky. Mark se nevyhýbá v cestě za “dokonalým” zabijákem ničemu - matka, otec, formace a vliv okolí = ničemu. Z koktejlu příhod, které se, bohužel, mohou stát každému z nás, postupně formuje sadistického vraha, který zabíjí pro vzrušení i potěšení.
Bohužel tak, jak má Mark excelentního zabijáka, tak má na pozadí příběhu dost nevyřešených otazníků. Neříkám, že mi jejich zodpovězení chybělo k tomu, abych si četbu užila a nechtěla přestat. Ale doprčic, kdyby to tam dal, přátelé, aj Carter by mu šel potřást rukou, jakej geniální maník to je! Když jsem se s některými svými pochybami o pozadí příběhu svěřila manželovi, vysmál se mi, že to je Slovensko, že tam je možné všechno. Že tam neplatí klasické americké postupy, kdy se sledují telefony a prohlíží kamerové záznamy. Na Slovensku, a obzvláště tam, kde lišky dávají dobrou noc, je možné prý všechno. Což je trochu děsivé. Co autorovi nemůžu odpustit ovšem je přítomnost červených očí. Že by měli nachlup stejné vnímání všichni? U Marka by mi sedělo nějaké úplně jasně logické vysvětlení hozené do “éteru” ve velkém stylu. Nu, každý nemůže být dokonalý, i když se tomu Mark blíží hodně.
Tak jako tak byla Bestie prima zážitkovým čtením, které budu bez uzardění dál doporučovat. Ano, chvíli mi trvalo zvyknout si na autorův styl psaní. Na jeho přeskakování v myšlenkách postav a vypravěče. Ale i přes neumělý začátek ve vlaku a absenci policejních složek či jejich postupů a vyšetřování jsem si příběh moooc užila. Marka E. Pochu si dávám na seznam milovaných autorů a po výplatě jdu na jeho další dílko.
Žádné komentáře:
Okomentovat