Jan Urban je jméno, které budou spíše znát milovníci fantasy, urban fantasy, postapo. Pro mne tedy jméno neznámé. Ovšem jeho nová knížka, Hranice zvrhlosti, zaujala (nejen mne) svou anotací! Vraždy kolem Prahy s prvky BDSM! Tak jsem si říkala, ustálený autor, moje oblíbené téma a že by něco se sexuálním podtextem? Jde se na to!
Příběh Hranice zvrhlosti se odehrává v soudobé České republice. Náhodou se najde mrtvola a nejde z ní nic moc vyčíst. Pak se objeví kousek dál od Prahy další a policie pojme podezření. K nelibosti hlavních vyšetřovatelů dojde k nehodě a na scénu vstoupí druhá hlavní postava Tobiáš. Za Terezu, jako za jednu ze zbytku týmu, mluví částečně autor, částečně ona sama, za Tobiáše čteme text pouze ich formě. Když se náhodou objeví oběť, sledujeme její vnitřní monolog. Forma se mění. Slíbené sadomaso prvky se objevují pořádně až ve třetině knihy a z výsledku jejich použití cítím rozpaky.
Proč by proboha někdo, kdo žije v D/s vztahu, měl cítit rozpaky nad nějakou beletrií? Věc se má tak, že autor ví, o čem píše. A nebo umí setsakramentsky dobře nastudovat tématiku a reálie. V podstatě jde o zjištění si podrobností o situaci kolem Prahy. To by asi zvládl víceméně každý, kdo má nějaký zájem. Jelikož jsem z Brna a držím se klece svého Pána, nějak mne tyto setkávací a kekací akce u nás v Brně na Domečku míjí. Tím chci říci, že nedokážu posoudit, zda si Urban dělal legraci v popisu osazenstva Ateliéru. Každopádně mne to pobavilo. Ono totiž Tobiáš, bývalý forenzní psycholog hledající novou práci, ke všemu přistupuje někdy až se šibeničním humorem. Autor v jedné části knihy jakoby překopírovává inzeráty ze seznamky a doplňuje je komentářem našeho hrdiny. Jeden delší inzerát, je sice krásný a chytil mne za srdíčko, ovšem co to vlastně mělo za smyl? Přiblížit BDSM normálním lidem, které nesemlelo 50 shades of bulshit? No a všechno tohle mi působí potřebu poškrábat se ve vlasech, jak mám tuhle sadomaso tématiku vlastně přijmout.
Druhou mou životní vášní, kterou ale nežiju, protože na vraždy ještě nemám morál, je detektivní část příběhu. Zpočátku se dech knize hodně zadrhával a já si říkala, že jde snad o první dílo autora (a pohledala na DK že ne). Takže jsem uctivě čekala, zda nejde jen o vlažný rozjezd. A šlo. Tereza nemá kompletní pozadí (ve všech smyslech slova). Na to, aby i její pasáže čtenáře vtáhly, musí být více uvěřitelná. Člověku musí jít o víc než o to, zda jí její chlap zahýbá a ona se vrátí ke svému bývalému. Vždyť je to hlavní vyšetřovatelka! I tak ale policie postupuje, jak to z detektivek známe. Mravenčí práce, googlení, rozhovory, zakládání spisů, ohledání místa činu, pitva,... K ničemu ze strany dobra se vlastně nedostaneme moc blízko. Naopak stranu zla poznáme, ale na můj vkus taky málo. Nestačí mi zmínky, co bylo či co bude, chci detaily (ok, v tom případě bych si asi měla pustit BDSM porno…). Tohle mne mrzelo. Vlastně jsem k akci čichla jen párkrát při Tobiášově vyšetřování. Dostávám se ale k otázce: Byly vraždy a absence stop u nalezených těl uvěřitelné? Víceméně ano. U jedné vraždy sice bylo pár detailů na pováženou, ale proč ne. Ještě vám přebíhá hrůza po zádech, když na místo činu dojede policie, neřešíte detaily a Tereza není sympatická, takže to přejdete.
Hranice zvrhlosti je čtivá detektivka českého autora z českého prostředí, který buď umí dobře studovat, nebo se o věci i sám zajímá. Nelze mu upřít luxusní humor, kterým mi vykouzlil nejednou úsměv na tváři. Bojuju však s tím, jaký pohled celá kniha vrhá na BDSM komunitu. Zda jen nepodporuje myšlenku, že dominanti a riggeři jsou nebezpeční agresoři. A to neplatí jen o této slupce vraha, ale i o jiné - nepodtrhuje náhodou jen další zažitý předsudek o magorech? Jako s odstupem mi to přijde vtipné, ale při čtení ty pocity byly spíše na druhé straně škály.
Žádné komentáře:
Okomentovat