Název: Murie
Autor: Rosana Zvelebilová
Odkaz na Databázi knih
Někdy moc přemýšlím. Možná i proto jsem u další knihy Rosany Zvelebilové uvažovala, zda má Murie, jak se její kniha jmenuje, nějaký přesah. Jasně, každá kniha, kde se válčí, bojuje dobro a zlo, má nějaký svůj vnitřní pohled na svět, může lidem pomoci si urovnat myšlenky… Ale že by takový dojem nechala v lidech i Murie?
Konec filosofování! Murie je pekelná jízda. Celobarevný sci-fi polokomiks, za jehož ilustracemi stojí sama Zvelebilová, si vás buď získá hned na začátku, nebo knihu v případě prolistování odložíte stranou. Ono totiž obrázky jsou své. V prvním díle s názvem Bedny jsem si na ně zvykala. V Kojotovi jsem si už zvykla a v Murii si je doslova užívala. A dokonce jsem musela chvílemi číst bubliny u postav synovi, protože ho “hadi” na obálce velice zaujali. Když se dozvěděl, že jde o mimozemšťany, kteří zabíjí víceméně třemi způsoby, seděl u mne a čtení překvapivě dlouho. Samozřejmě jsem vynechala sprostá slova. Všechna umět nemusí, od toho tu je škola.
Murie je příšera, která když vás zajme jako svého hostile, způsobí, že je všechno, i smrt, lepší než ona. Proto když se mladý sebevrah nakazí, přeje si umřít více než cokoli ostatního. Jenže, ostatně jako zatím ve všech Rosaniných knihách, smrt je výsadou,kterou si její hlavní postava ne vždy vyslouží. Mimo jiné knihy od nakladatelství Canc čtu proto, že mnohdy obsahují BDSM praktiky a šibeniční humor. Murie má všeho dost! Je až s podivem, jak autorka dokáže propojit výše zmíněné prvky pokaždé jinak a pokaždé stejně efektivně. V Murii se s hlavním hrdinou, Formánkem, vydáváme do války. Mladík je od pohledu akorát k tomu, aby umřel. Proč ale stále žije?
Dle dostupných informací kniha Murie vznikla na základech stejnojmenné povídky, která zvítězila v soutěži Daidalos 2020. Následné rozepsanější dílo je tedy útlá a opravdu hodně barevná knížečka, jejíž obsah má tah na bránu a nenechá člověka na pochybách, že se autorka už dočista musela zbláznit. A o to je Murie lepší. Je na hraně, nebere si servítky a člověk si říká, kam až Zvelebilová zajde. Upřímně? Těším se na další dílo, protože tohle rozhodně nebyla její konečná.
Žádné komentáře:
Okomentovat