Kniha Kde končí nebe je tvorbou Petry Langové. Paní autorku neznám, ale anotace mne zaujala, tak jsem si v soutěži na Instagramu napsala právě o ni. A co se stalo? Náhodou jsem ji vyhrála! Dost možná mne upoutala nejen anotace, ale i bílá kočka na přebalu knihy. Jakmile je někde nebe a vracení se na zem, kočky jsou toho jasným účastníkem!
Jaké zklamání pak bylo, když se v příběhu žádná kočka nevyskytovala! Ale ne, popravdě jsem si toho všimla až na konci, kdy jsem brečela jak želva a hledala nějakou reálnou záminku pro můj bezuzdný pláč. Kde končí nebe je příběh o Báře, která umře. Přijde do nebe a z něj jí pošlou zpátky do života, dva měsíce před svou smrtí. Protože v sobě měla něco nedořešené.
Od první stránky příběhu jsem si knihu Kde končí nebe zamilovala, a proto ji taky za pár hodin přečetla. Bojovala jsem však s myšlenkou, zda ji mám jako člověk sužovaný depresemi, úzkostmi a strachem, jako člověk, který před nějakými deseti lety zamýšlel sebevraždu, vůbec číst. Langová nám totiž popíše nebe tak fyzicky i emočně hmatatelně, že jsem opravdu měla touhu umřít (po dlouhé době, snad si to tu nepřečte moje psychiatrička). Naštěstí pak dodává, jak je to se sebevrahy. Jenže na můj vkus pozdě a málo znatelně.
Každá emoce příběhu Kde končí nebe je normálnímu člověku známá. Možná jen to zmatení Báry, když se po probuzení znovu v životě cítí, je méně časté a tím pádem méně uchopitelné. Jazykově však Langová tento úžasný románek zvládla na jedničku. Vše, co nám autorka přináší prostřednictvím své hlavní postavy, všechny příběhy kolem ní, jako by bylo vystřiženo z běžného života. Normálnost z knihy sálá stejně tak jako opojná láska a touha po klidu duše.
Kde končí nebe některé z nás možná přinutí zamyslet se nad tím, jak se chováme k ostatním. O to v podstatě šlo i v samotném příběhu - co Báru tíží? Co mohla udělat jinak? Langová a její vypravěčský um tak dají prostor jakési sebereflexi každého z nás. Kdo ji využije, bude rád a třeba i něco změní. Kdo ji nevyužije… toho chyba. Všem, kteří si knihu přečtou, zůstane hezký pocit, usměvavá duše a třeba i jako mě hora posmrkaných kapesníků.
Žádné komentáře:
Okomentovat