Autor: Jeffery Deaver
Série: Rhyme a Sachsová
Odkaz na Databázi knih
Mou láskou, knižní postavou, kterou miluji, je Lincoln Rhyme. Ačkoliv jde o kvadruplegika na vozíčku, jeho bystrá mysl a úsudek jsou stále v nejlepší kondici. Bývalý kapitán, který se soustředil na sběr forenzních důkazů, protože ty jediné nelžou, se tentokrát pustil za tajemným Zámečníkem. Proč jsem ale zklamaná?
Na Deavera jsem kdysi dávno narazila náhodou na nočním stolku jedné známé. Okamžitě jsem si jej zamilovala. Když jsem pak objevila jeho postavu Rhyma, stal se pro mne TOP autorem. Vyšetřovací postupy byly vždy téměř výlučně založené na precizním zajištěním místa činu a podrobné analýze nalezených fyzických důkazů. Rhyme učil svoji kolegyni a postupně až manželku Amelii Sachsovou svému řemeslu a chemie jejich vztahu byla stejně návyková ja Lincolnovy dedukce. Jenže to se asi brzy omrzí. Za ten čas, co jsem se věnovala světové i české tvorbě, se Deaver, Lincoln i Amelie změnili…
Noční návštěvník je krimi příběh o muži, který se dostane kamkoliv. Zámečník se postupně stává drobným postrachem, protože překoná jakýkoliv zámek a zneškodní i bezpečnostní systémy. Nikomu neubližuje, ale naši hrdinové ví, že s mocí být kdekoliv, přichází i chuť zkusit něco víc. Nešťastnou náhodou se stane, že u soudu Lincoln něco zpackal. A jako následek již není konzultantem policie a mohl by skončit za mřížemi, kdyby se snažil pomáhat. To platí i o policistech - nikdo s ním nesmí být profesně ve styku. Vzniká tak úsměvná situace - detektiv Amelie Sachsová je totiž manželka “vyvrhele”.
Nočního návštěvníka hodnotím negativně. Strašně hodně informací souvisejících s vyšetřováním bylo vysvětleno v nesprávný čas a jako pro prosťáčky. Ubylo postupů v laboratoři, přibylo policejních akcí v terénu. Konfrontací naši hrdinů mezi sebou se nedostalo téměř žádného prostoru, přestože na počátečních stránkách bylo manželskému svazku věnováno hodně pozornosti. Až to bylo nepříjemné. Pokud by Nočního návštěvníka někdo četl jako samostatné, nedejbože první, dílo od Deavera, jistě by si další knihy této série nepřečetl.
Postavy, ať hlavní či vedlejší, neměly pořádné charisma a bylo jich nakonec tolik, že by kniha byla na počet stránek dvojnásobná, kdyby jim Deaver chtěl dopřát více soukromí. Zápletka byla na druhou stranu zajímavá. Možná to bylo jen českým překladem, že počátek přerodu Zámečníka byl kostrbatý a vyumělkovaný. Ale motiv jeho jednání a sběr informací o obětech se mi líbil. Neobvyklé jednání a postupy se dnes málo vidí. Hezké osvěžení. O to horší pak byla krizovka, kdy se začalo klubko lží rozmotávat a já zjistila, že jde o překombinovaný řídký guláš, který možná vypadá dobře, ale chutně mdle. Škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat