Znáte Viktorii Hanišovou? Já znala jen obálky jejích knih. Nikdy jsem netušila, co se skrývá pod obalem. Nikdy mne nezaujala, neměla velkou reklamu, neprobírala se ve čtenářských skupinách na Facebooku. A přece si ke mně našla cestu Houbařka po tom, co jsem přečetla Les v domě…
Představte si polorozpadlou chatu u lesa, mladou nijakou dívku ve volných hadrech (oblečení), která moc nemluví nahlas, ale vnitřní svět je jedna veliká bouřka. Představte si, že nic nemáte - a tak sbíráte houby, protože to jediné umíte a taky vás to nějakým způsobem váže k vnitřnímu světu, od kterého se nemůžete odpoutat. A taky si představte, že vaši duši svírá železná obruč, která vám nedovolí se zvednout od stolu v tu chvíli, kdy se vám může život změnit k lepšímu. Máte ten pocit v hlavě? Tak jej doplňte vůní lesa, hub a vlhkosti a máte víceméně skvělou představu o tom jaká je Sisi. Houbařka.
Viktorie Hanišová mne pěkně rozčílila. Příběh mladé dívky nám představuje ve dvou rovinách, které ale nijak neoznačuje. Tedy v několika kapitolách jdete po lese a sbíráte houby, abyste je prodali a měli na rohlík. A pak se najednou ocitnete v růžovém světě malé holčičky, která má dokonalé rodiče a dva fakt prudící bratry. Tak, jak se zdá, že bude velká Sisi pomalu šlapat k lepší budoucnosti, tak se svět malé Sáry barví do temnějších odstínů. Jenže jaká barva bude výsledkem celé knihy si můžete jen domyslet. Na jednu stranu vnímám “otevřený” konec jako geniální tah, na druhou mě to rozčiluje, protože chci víc.
Celý román Houbařka je postaven na reálných pocitech. Každý, kdo má nějaký vážný problém, se v něm dokáže alespoň maličko shlédnout. Najde si v něm, že okovy nelze prostě sundat. Zda Sisi měla tu sílu si musíme domyslet každý sám. A každý sám si musí
dodělat svůj konec. Vodítka, která nám Hanišová v průběhu celé knihy dává, které nám prostřednictvím vnitřních monologů Sisi a jejího dětství předkládá, jsou potencionálními výchozími body, zadáním, pro náš vlastní projekt - co bylo se Sisi po konci knihy?
Houbařku hodnotím jako velice zdařilého zástupce moderní české literatury. Nejenže jde o hluboký náhled do tramatu hlavní hrdinky, který je jako podhoubí rozrostlý všude, v Houbařce se nám představuje i bohatý český jazyk. Slovní zásoba opisující někdy i ta samá místa, pokaždé jinak, je jednoduše úchvatná. Příběh dívky tak nemá hluchá místa, poskytuje dostatek prostoru pro oddech i pro napětí. Své místo má v knize i vztahová problematika, kterou Hanišová zvládla s naprostým přehledem vzhledem k tomu, jaké postavy do Houbařky nasadila. Nic není černobílé, nic nemá jen dvě strany jako mince.
Houbařka Viktorie Hanišové rozhodně stojí za přečtení, pokud máte pocit, že váš svět je až moc růžový nebo naopak moc černý - Sisi vám ukáže další pohled na trápení i radosti. Mne třeba vytáhla z deprese.
Žádné komentáře:
Okomentovat