Pád do tmy začíná představením hlavních postav. Nakoukneme jim do duše. Co cítí, jak vnímají svoji svobodu a co je žene vpřed. Bývalý skoro-hotový kněz, který přišel o snoubenku, se vyhřívá na pláži a řeší jako soukromé očko případy, které mu přijdou zajímavé. I z toho důvodu jej vyhledá Madison, která stále jakoby žije na půl cesty z basy a dělá servírku. Její situace není tak růžová jako v případě jejího budoucího šéfa, který je na tom podstatně finančně lépe - přece jen byl zbytečně 17 let za mřížemi.
Pád do tmy má mnoho co nabídnout z pohledu detektivního i z toho společenského. Jak lidé vnímají bývalé trestance? Opravdu je to ve vězení takové peklo? Utrácejí se v Americe v útulcích zvířata? Skutečně jsou dětské tábory tak nezabezpečené? A od toho mne vede otázka - coby se dělo, kdybych na táboře v Česku kdysi zmizela já? Jsem si vědoma, že v těchto ohledech jsou skutečnosti jistě upravené pro potřeby zvýšení napětí a extremizace zla kolem nás. Ale zbytek? Psi, vězení, chování k propuštěným vězňům? Naštěstí to není to hlavní, co člověka upoutá a nepustí od knihy, dokud není přečtená.
Dranfield má krimi případ Pádu do tmy perfektně zpracovaný. Nejenže nechává Madison nějaké tajemství, o kterém Nate tuší, ale není si jistý. Samotné vyšetřování zmizení dívky z tábora bere autorka kousek po kousku. Logicky nechává své hrdiny hledat, nacházet slepé uličky, vodítka, která jim nechce nikdo potvrdit. Protože jsou zvrácená. Případ nás zavede do rodiny, která se zdá bezproblémová - milující tatínek a babička, maličko chladnější maminka - každý truchlí ze ztráty dcery jinak. Každý má své pocity a čtenáři je svěřuje jak nejupřímněji dokáže. Nate se občas hádá s Madison, ale postupují jaksi rychleji než policie a celkový obrázek se začne trhat. Na to je čtenář obohacen ještě o náhled do kanceláře psychoterapeutky, která čte deník jedné své pacientky a policie na ni tlačí, zda v něm je něco usvědčujícího. O koho se v deníku jedná?
Pád do tmy má několik linek, které se vzájemně proplétají, u žádné si neřeknete, že je špatná, protože Dranfield napětí správně dávkuje a neomezuje se k laciným trikům množství krve a brutality, aby upoutala - to není její styl a naštěstí si toho je vědoma (tím nemám nic proti Carterovi a spol., jsou úplně jiný druh krimi). Místa popisuje dostatečně na to, aby postavy mohly dál vyšetřovat toho či onoho podezřelého. Když do týmu postav přibude další člen, není to na sílu ale pozvolna a do konečných stránek nevíte, zda se člen zařadí nebo ne.
Pád do tmy nemá žádná vyloženě hluchá místa či obtěžující a fantasticky neuvěřitelné okamžiky. Jen pár skutečností si žádalo povytažení obočí a otázku “Jako vážně?”. Dokonce se v poslední třetině knihy věnuje psychologickému vývoji traumatizovaných maličkých dětí. A to mne vede k jedinému černému puntíku, který u Pádu do tmy mám - jak to tedy bylo s tím bazénem? Pokud jste knihu četli a máte na bázenovou část názor, prosím, podělte se. Pokud jste knihu Pád do tmy od Wendy Dranfield nečetli, vřele vám ji mohu doporučit. Aktuálně (červenec/srpen 2023) jsou k dostání první dva díly série s Madison, kterých je celkem šest. Máme se na co těšit!
Žádné komentáře:
Okomentovat