Wendy Dranfield nezklamala! Znáte to, jedničky sérií bývají topové a dvojky se za nimi s kvalitou táhnou daleko jako smrad. Ovšem Volání o pomoc nezklamalo a vše, co se člověku na Pádu do tmy líbilo, si užije i ve dvojce. A co se mu v jedničce nelíbilo, to bude asi specifický rys autora nebo čtenáře a měl by si hledat sérii jinou. Volání o pomoc je jen důkazem, že knihy o Madison Harperové budou návyková jízda.
Pád do tmy jsme zakončili telefonátem, že Madisonina kamarádka je po smrti. Ihned se tedy spolu s Natem a Brodym vydají do několik dní vzdáleného Lost Creek. Nejen aby se postarali o pohřeb, ale především, aby našli hrdinčina syna a objasnili, proč ve vězení kdysi skončila ona a ne skutečný vrah…
Pozitivní zprávou je, že Volání o pomoc nevyzradí vůbec nic z předchozího dílu. Tedy co se týká detektivního případu. Linka, která se povine celou sérií - očištění jmen, vypátrání vrahů a třeba i nějaký ten vztah - ten prostě je a bude vždy čitelný jen od začátku. Bez Pádu do tmy nebudete vědět, kdo je Brody - a autorka vám jej nijak extra nepředstaví. Nebudete vědět podrobnosti setkání Madison a Natea - jen kusé informace k pochopení jejich pracovně-přátelského vztahu. Čímž se dostávám ke skutečnosti, která mi na Volání o pomoc maličko vadila. Proč Dranfield kombinovala pravdu kolem Madisonina podezření, kdo na ni hodil vraždu parťáka ze služby? Jasně, aby přidala trochu komplikací do jinak idylické situace. Ale působilo to spíše zmatečně. Pokud je čtenář ponořen do případu kolem vražd Stefanie a Nikky (tentokrát máme dva případy, které kolem Madison plují), nepostřehne, že by něco bylo špatně nebo nemístné. Tak to platí i o konstrukci pozadí Nikkiina případu - až po delší době se člověk zamyslí, jak dlouho co trvalo a zda je to možné. Nikky nebyla hloupá, ale opravdu dovolí nízké sebevědomí tolik? Zdála se být totiž opatrná. Ale u dnešní mládeže jeden nikdy neví.
Zanechme negativ! Od počátečního příjezdu do Lost Creek až po možná maličko uspěchanější a ostřejší závěr, bylo Volání o pomoc spanilou jízdou. Dranfield si čtenáře vodí jako čivavku na vodítku. A ten tak za ní cupitá a kouká na ty nebezpečné věci kolem, protože stále přicházejí nové a nové skutečnosti ať z minulosti nebo z přítomnosti. Čivavka/čtenář tak nemá moc prostoru pro vlastní vyšetřování. Dranfield nám poskytuje sice jen pohled ze strany našich hrdinů nebo, jak anotace naznačuje, syna Madison, Owena, ale podává je dost obšírně, aby si každý mohl vymyslet i vlastní teorii, kdo je vrah, kde spí zlo. Zajímavé bylo jakési spíše nonverbální prohlubování vztahu s Natem a Brodym. I když s Brodym šlo spíše o to, nakolik jej autorka uměla použít a nepůsobit přitom uměle. Asi si nastudovala pozadí problematiky.
Upřímně se velice těším na pokračování příběhu kolem Madison. Závěr Volání o pomoc Wendy Dranfield maličko zdramatizovala a nahodila tím pekelnou udičku pro pokračování. Bohužel i já nejspíše budu muset počkat na český překlad. I když, asi to risknu a půjdu na Little Girl Taken hned minimálně mrknout, abych viděla, zda je opravdu tak náročný, jak se obávám. Překladatelsky vnímám jak Volání o pomoc tak Pád do tmy jako velice povedené. Žádná opakující se slovíčka, nevhodné výrazy, špatné skloňování jako rozlišení přízvuků prostě nic, co mi obvykle u českých verzí anglických originálů vadí. Můžete se spolehnout na moje doporučení a sérii si napsat na seznam MUST HAVE.
Žádné komentáře:
Okomentovat