Číst pátý příběh ze série detektiva Josie Quinn po dlouhé době, bez znalosti jednoho z dílů, pro mne byl maličkou náročný a maličko osvěžující. Náročný z toho důvodu, že se v Pohřbených kostech hodně mluví o Mizejících dívkách a Nečekaném přiznání.Maličko matoucí mi pak přišly pasáže, které úzce souvisely s Matčiným hrobem. Naštěstí zrovna Mizející dívky, které rovněž přišly na přetřes, byly tak dobré, že jsem si vybavovala téměř všechno a chápala jsem, proč Josie není velitelkou. Kolem a kolem jde o dobře zpracovaný pátý díl, který sice můžete číst jen tak, bez předchozích znalostí, ale vřele doporučuji číst postupně. Aspoň vás nezaskočí Trinity.
Jednoho dne jdou Josie a Noah na večeři k jeho mámě. Jenže to, co najdou, jim změní život. Rozjede se pátrání a policie při něm čelí mnoha překážkám. Vrah je totiž stále napřed. Colette, maminka Noaha, je chvíli podezřelá z tolika věcí, že to skoro vrazí klín mezi Noaha a jeho partnertku Josie. Nepomáhá tomu ani jeho sestra, která, stejně jako matka, Josie moc nemusí. Jak tohle naše hrdinka zvládne?
Zvládne to kostrbatě, jak jinak. Jak byste volili vy, kdybyste byli nejen skvělým poldou, ale i milující přítelkyní? Pokud byste byli člověkem, který má svůj život založen na tom, že druhému pomůže tím, že vyřeší vraždu jeho blízkého, který ale truchlí a nechce nic jiného, než abyste prostě byli jen partnerem? Zajímavá úvaha, nemyslíte? Josie má srdce na správném místě, až mi přišlo škoda, že to Noah neviděl, nebo přes smutek a bolest ani vidět nemohl.
U Colette se našly tři věci, jejich původní majitel záhadným způsobem zmizel nebo zemřel. Co to znamená? Vyšetřování bylo zdlouhavé, ale přišlo mi logické. Kroky, kterými policie postupovala, by napadly po chvíli každého. Takže možná proto byl vrah vždy napřed. Že na konci stála maličká náhoda? Třeba to tak přišlo jenom mně. V perexu zmiňuji, že Pohřbené kosti v sobě zmiňují všechny předchozí díly - právě to dávalo knize další rozměr. Všechny postavy byly uvěřitelné, měly svou minulost, podle které se chovaly. Zkušenosti z předchozích případů člověk mohl v pozadí cítit.
Protože šlo o trošku odložené případy nebo případy nevyřešených úmrtí, nebyla kniha napěchovaná adrenalinem. Žádné velké akční drama, spíše to vztahové. Když si pak policie dala všechny dílky skládačky k sobě, také jsem se ptala, proč Colette nejednala jinak. Ale jak bych se cítila já, jako máma? Asi bych jednala stejně. Přišlo mi zajímavé, jak i v tak poklidné knize může Regan rozvíjet osobnosti postav a dělat z nich lidi z masa a kostí, aniž by čtenáře otrávila nebo ztratila jeho zájem. Autorka píše čtivě a Pohřbené kosti se jen stěží odkládají. Ne kvůli gradaci napětí, ale čistě kvůli jasné práci a postoji Josie. Tahle postava se Regan vážně povedla!
Kolem a kolem musím dát Regan a Pohřebným kostem výbornou. Postavy se dál psychologicky posouvaly, detektivní zápletka byla zajímavá a hrůzná. Text nepostrádal napínavé chvilky a logický postup, který až do posledních kapitol policie transparentně přednášela, byl vskutku skvělý.
Název: Pohřbené kosti
Série: Josie Quinn
Odkaz na Databázi knih
Žádné komentáře:
Okomentovat