Téma literární soutěže Cancík 2023 - Noc splněných přání - zaujalo 92 autorů povídek. Z nich pak porota složená z prostých obyčejně neobyčejných lidí vybrala 17 povídek, které se dostaly až do fyzické podoby - do sborníku. Díla jsou uvedena podle toho, kolik který autor dostal hlasů. Na základě ověření si informace v komentáři bych se ráda omluvila a uvedla pravdu - povídky nejsou řazeny dle výsledného počtu bodů. Necítím se tedy špatně (i po uvedení informací na pravou míru), když řeknu, že poslední povídka se mi nelíbila.
A ten zbytek? V zajetí Koťátkanů pro mne bylo oddechovým zábavným čtením, kdy mne konec maličko překvapil. Ale co od Zvelebilové čekat, vždycky něco vymňoukne. Kamínek v botě se mi líbil pro svoji strukturu a podání. Četl se krásně, i když mne obsahově díky hlavní hrdince za srdce nechytil. Dům hraček byl pěkně depresivní a já si uvědomila, že takové přání, jaké v něm hrálo roli, jsem také někdy mívala - jak je dobře, že se nikdy nesplnilo!
Plážový romantismus byl jako ze života a bavil mě i po několikátém čtení (četla jsem jej i v rámci soutěže). Zlaté dědictví mne hodně pobavilo, protože bylo parádně pojaté a ujeté. Třiadvacátý únor měl své kouzlo založené na reálnosti. Strach v něm byl hmatatelný a se závěrem si člověk konečně mohl oddechnout. Ne na dlouho! Lovcův stín sršel napětím až jsem si říkala, že bych se svým “stínem” měla i já něco udělat. Další povídka, Aloisie Jirásková: Za každé přání se platí, byla perfektní! Zvládla bych na zvolené téma přečíst celou knihu, hlavně kvůli emocím a závěru.
Noční můra Rodericka Beka by měla být povinným čtením pro všechny muže - nepodceňujte ženy! V příběhu Když padají hvězdy jsem nestačila zavřít pusu, jak bravurně jej autorka zvládla podat - a ten závěr! Zázrak jedné noci byl krásný, lidský a bylo mi líto, že skončil. Zajímaly by mne následné emoce všech aktérů. Schrödingerův traktor se mi vryl do paměti už při čtení v rámci soutěže. I v knižní podobě mne dojal k slzám. Povídka Lampion pak ukázala, že ne každé přání musí být nějaké speciální. Stačí úplně obyčejné - a třeba právě proto je pak kouzelné. Následují povídka Hovno mne uvrhla do deprese. Skvěle napsaná, ale temná. Oproti tomu Kat mne okouzlil svou krásou. Nebo možná tím, že autorka krásně vystihla pocity dominanta. Vánoce v Zapadlé prdeli mne pobavily a svým způsobem to, že jsem je četla před Vánocemi, mne i okouzlilo. No a Krystalek Sylvia se mi nelíbil. Neoslovilo mne na povídce téměř nic a to nejspíše proto, že jsem ji nepochopila - nesedl mi autorův styl. Přesto z něj šla cítit jakási hravost.
Celou antologii Noc splněných přání můžu ke čtení doporučit vlastně všem. Směs stylů, žánrů a emocí se promísily tak, že si každý vybere tu svoji oblíbenou povídku. A třeba bude mít štěstí a její autor bude i zavedený spisovatel a budete moci poznat z jeho tvorby víc.
Jen pro zajímavost, počet hlasů se u několika povídek shodoval, takže např. poslední místo byla remíza mezi Schrödingerovým traktorem, Hovnem, Lampionem, Vánocemi, Katem a Krystalkem. První povídka je tak vskutku vítězná, poslední však nemá být tou "nejhorší". Oblíbenost si rozhoduje sám čtenář.
OdpovědětVymazatDíky! Informace jsem uvedla na pravou míru.
Vymazat