Podtitul “Starý zločin si žádá nové oběti” mi u Dceřiny kletby přijde zavádějící. Sice je to částečně pravda, ale vyznívá to až moc rituálně. Jinak jsem nadšená, že máme dalšího českého autora, autorku, Terezu Bartošovou na poli detektivek, co píše velice dobře!
V Příbrami je nalezen podchlazený opilec. Nic extra před Vánocemi, to se stává. Jenže shodou okolností jde o kamaráda Tomáše Vyskočila, poručíka policie, kterému se zmínil, že ho asi někdo sleduje. Jenže to není jediný Tomášův problém. Další neštěstí se mu vyskytuje v osobním životě, a když se rozhodne jít za zdrojem komplikací, ještě více rozvíří vody. Po pár šťouchnutích do mrtvoly začne s kolegou a kamarádem Honzou Richterem řešit případ vraždy.
Žádné násilí, možná ke konci, ale jinak Dceřina kletba nechává děj pomalu plynout. I když týden a trochu není úplně dlouhé časové období, čtenář neřeší, že tak rychle výsledky toxikologie a všeho dalšího nemůžou být. Nebo nám zahraniční kriminálky lžou? I kdyby, osobně jsem byla za ohraničení dnů, pojatých jako kapitoly, ráda. Žádný den nebyl přehnaně dlouhý, vyšetřování jelo naplno dlouho do noci a všechno kolem policejního postupu hezky sedělo, jak to známe z jiných detektivek. Autorka zvolila zajímavý motiv vraždy - nebyla jsem si jistá, kdy mne zrovna balamutí a svádí na jinou stopu než vrahovu. Ono totiž zabití Boliny (oběť, spolužák Vyskočila) spustí vyšetřování, které při svém postupu strhává vše kolem sebe. Domečky se bortí a odhalují velké pravdy.
To, že se autorce povedla policejní rovina však neznamená, že další z významných postav Dceřiny kletby se jí povedla taky. Jasně, na jednu stranu jsem žasla, čeho všeho jsou mladí schopni pro zábavu či pár peněz udělat. Na druhou stranu jsem nepostřehla moment, kdy se děj kolem důležité (fuj, jak já ji nesnáším) postavy začal tolik měnit a došlo k prozření. To, že ona milá postavička nakonec lhala a neřekla pravdu - doufám, že s tím bude muset dlouho žít. Recenze se mi píše zle, neboť cokoliv bych nastínila víc, prozradila bych něco, co by pro jiného mohlo být klíčové.
Co do postav hlavních, tedy policistů. Neznám Vodníka (první knihu Bartošové), tím pádem nedokážu posoudit vývoj ani kluků, ani jejich manželek. Ale byli mi všichni maximálně sympatičtí a předchozí díl si seženu. A upřímně se těším na další pokračování. Autorka píše skvěle, nedělá očividné chyby v logice (možná jednu dvě drobňoučné), čtenáře nadchne a příběh doprovodila i poselstvím, co všechno může lež udělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat