Vyhoření je malá oranžovo bílá brožovaná knížečka s upravenou přední stranou, aby písmo, vyražené, působilo 3D efektem. Na omak moc povedené! Rovněž volba barev a styl písma naláká ke čtení. Mne zaujala věc jiná. S autorem, Petrem Šestákem, nakladatelství Host pořádá setkání s diskuzí. A já chtěla na akci jít. Jenže o čem bych se bavila, když bych knihu nečetla? Dle anotace má jít o obžalobu fetišizace automobilu coby symbolu pokroku, nezávislosti, moci a privatizace světa… Každý by měl občas vyjít ze své komfortní zóny, tak jsem to riskla.
129 stran textu je rozděleno do tří kapitol - Část první, Inter/mezzo a Část druhá. Mne nejvíce zaujala první část. Nejenže šlo o radost z využití českého jazyka, ale celkem trefně pojatý náš (nejen) auto-svět. Téměř každá pasáž by se dala tesat do kamene. Co z toho plyne? Že zmíněné myšlenky má téměř každý z nás, ale většina z nás je bere jako svůj soukromý, osobní tip či druh humoru. Šesták se se svým hrdinou vydává za různými zákazníky, kterým rozváží jídlo. Vracíme se s ním i do jeho dětství, kdy toužil po autu. Kdy pro něj, coby pro malého kluka, znamenalo auto vrchol, konečný stav toho být mužem. Jenže postava rostla a ztrácela ideály. A skončila jako podnikatel v gastronomii.
Šesták se nebojí tnout do živého. Z rukávu tahá známé i méně známé zprávy z oblasti automobilového průmyslu. Umně zachycuje skutečný stav věcí, které si nikdo nechce přiznat. Dokonce po Inter/mezzu přechází i do otevřeného konfliktu nejen se čtenářem. Háže na papír pravdy a nebojí se. Kdybychom žili v jiné době, jistě by jeho knihy skončily na hranici nebo zakázané, protože nepodkuřuje autoritám.
Tím, že autor Vyhoření ve své Druhé části burcuje hrdinu do akce, vlastně v mnoha lidech vyvolá dojem, že je něco jako eko-terorista. Takový ten blázen, co lobuje za zelené všechno a nenásilné chovy, omezení dopravy,... A tady by se měl KAŽDÝ zamyslet. Šesták předkládá data, se kterými čtenář souhlasí. Proč ale ve druhé části knihy začne text rezonovat? Proč najednou Vyhoření začne být nepříjemné? Co když autor cílí na naše svědomí a nám se to nelíbí? Najednou se totiž z divného svobodomyslného autora mění v někoho, kdo ukazuje to špatné, ale pozor, na obou stranách barikády!
Lehoučká malá knížka Vyhoření je sice zábavné čtení na jeden večer. Ale pokud se u něj zamyslíte, bude vás tížit v hlavě ještě dlouho. Petr Šesták nenásilnou a hravou formou na příkladu, který všichni známe, poukazuje na velké problémy dnešního světa - ať otevřeně nebo mezi řádky (spíše méně důrazně v průběhu textu). Můžeme proti jeho slovnímu “útoku” na auta mít výhrady, můžeme argumentovat. Ale tím jen podpoříme jeho slova o zkaženosti systému.
Název: Vyhoření
Žádné komentáře:
Okomentovat