Zuzanu Hartmanovou jsem objevila díky Kostem pod mechem. Věnuje se tam Pláním, což je jedno z území kontinentu Accad. Až poté jsem narazila na na Noční labuť, která se rovněž odehrává na stejnojmenném území - jen se budeme potulovat všude jinde, kromě Plání (a Endrei, pokud mne paměť neklame). A málem jsem plakala dojetím, když jsem objevila postavy z Kostí…
Ale pojďme k Noční labuti! Anotace mluví jasně - jde o povídkový román z temného světa plného magie. Takže nekromanti, démoni či kostějové by vás neměli překvapit. Nix, hlavní hrdinka, je sexy sarkastická, ironická a sobecká kost. Po jejím jednom boku stojí minotaur a po druhém černý hřebec (kůň). V rámci krátkých, víceméně samostatných, kapitol se seznamujeme s různými obdobími života naší hvězdy. Chronologii jen čas od času prostoupí vzpomínky Nix, díky nimž její postavu více poznáváme.
První kapitola - Mrtvá čarodějka - mne překvapila. Ačkoliv jsem na styl psaní Hartmanové zvyklá a líbí se mi, k Nix jsem si chvíli hledala cestu. Nedokázala jsem se v ní orientovat. Aby taky jo, když jde o komplikovaného šílence. Okamžitě jsem si však zamilovala Démona - černého hřebce, kterého dostala v rámci hledání králova vraha, aby vypadala reprezentativněji. Pak už to šlo ráz na ráz, Noční labuť mne strhla. Nesledovala jsem kapitoly (jen občas kontrolovala dataci, abych věděla, jak daleko od Kostí jsem), hltala jsem jeden příběh za druhým. Líbila se mi akce i klidnější pasáže. Těch bylo tedy méně, protože co kapitola to povídka dovolují nasadit tempo a bez ztráty kvality jej držet.
Možná někomu bude právě dělení knihy vadit. Jsme totiž občas “ochuzeni” o plnohodnotné rozuzlení děje - podepsaly se smlouvy? Co se stalo s mladým mágem alchymistou? Jak dopadl velepadouch? Dobře, u toho posledního tuším, že bude hodně ještě zmiňován v Perutích noci. Také jsem se zamýšlela, nakolik by můj zážitek z knihy mohly ovlivnit právě ty klidnější pasáže - cestování s malou dívkou, ochrana kněžky, hledání alchymisty - z Kostí vím, že ať Hartmanová napíše cokoliv, je to čtivé a zajímavé. Ale já si v Labuti vyloženě užívala, že sleduji jen důležité okamžiky, a i proto jsem si autorku zamilovala a budu ji adorovat (pokud tedy nezabije všechny minotaury).
Máte-li tedy zájem o hrdinskou fantasy bez extra znaků lásky (toho si užijeme dost v Perutích), líbí se vám temná strana magie, která ne vždy musí být nutně zlá, máte rádi koně a boj, určitě po Noční labuti od Zuzky Hartmanové sáhněte. Pokud preferujete bezduché moderní fantasárny s akcí od začátku do konce, nabité sexuální energií, která postupně přebírá moc nad magií, nebo pokud potřebujete i tu vatu kolem velkých akcí, tak se Noční labuti raději vyhněte. Já osobně jsem rozhodnuta si díla ponechat pro budoucí generace. Nejen pro syna, ale případně i pro nějaká ta vnoučata. Hartmanová v knihovně jednou bude znakem opravdových milovníků fantasy.
Žádné komentáře:
Okomentovat