Po dočtení Noční labutě jsem se málem zhroutila s vědomím, že Perutě noci jsou v knižní podobě vyprodané a dotisk se nechystá. Stále však po fyzické podobě druhého dílu s Nix toužím a chci jej i přes to, že jsem příběh zhltla a pobrečela si nad ztrátami…
Perutě noci se točí kolem rozkolů mezi černýmí a bílými čaroději. A když se dva perou, třetí se směje. Nix tak po boku své party z Labutě a s rytíři Řádu, bílých mágů, jedou do města, kde se má volit hlava Konkláve, černých mágů. Mezitím se sbližuje s Beilenem, poznáváme její proměnu fyzickou i duševní. Stále jde ale více o fantasy než kterékoliv jiné moderní dílo, které si název žánru krade do svých anotací. Bojovat proti krvavým démonům není jen tak, čemuž se věnuje poslední část knihy. A neznat Kosti, brečela bych víc, než jsem brečela u smrti během bitvy.
Zuzana Hartmanová maličko vybočila, i když Perutě noci napsala mnohem dříve než vyšly Kosti pod mechem a Krysy apokalypsy jsem nečetla. Každopádně! Kosti i Labuť byly psány povídkovou formou, která mi naprosto vyhovovala. Perutě noci byly pojaty spíše jako jedna velká povídka. Hartmanová se nebabrala v podrobnostech, ale rovněž nepřeskakovala tolik v čase. Pouze při velké bitvě jsme sledovali boje z různých pohledů ostatních hrdinů včetně Nix. Ale od počátku do konce šlo o jeden příběh, o jedno velké dobrodružství. Nevadilo mi to, jen mi Perutě noci uběhly ještě rychleji. O to lepší bylo, jaké pojmenování kapitol autorka zvolila - vždy jsem aspoň tušila, co je hlavní gró a co si pocitově odnesu.
Mnoho lidí si stěžuje, že Perutě jsou moc romantické a Nix ztrácí na sarkasmu a bezohlednosti. Myslím, že se to po konci Labutě dalo čekat. Když se člověk smíří sám se sebou, většinou najde klid a ten se zákonitě musí někde projevit. Kdyby se tak nestalo, nemohla bych postavu brát věrohodnou, takže Hartmanové tleskám a obdivuji ji za to.
Ocenila bych více detailů než bylo popsáno v epilogu, ale možná jsem jen byla nepozorná a unikly mi. Hodilo by se nějaké krátké dílko o osudech dvojice z epilogu - ale upřímně, to by bylo na celou další knihu, protože by bylo potřeba zahrnout i celou vesnici, aby to mělo pořádnou šťávu. Osobně bych se ráda dozvěděla více o horalech, kteří bojují proti minotaurům. Ale co já vím! Hartmanová na konci Perutí nadhodila silné téma k přemýšlení - a třeba se více dozvíme v sérii Kosti pod mechem. Jak já se těším!
Žádné komentáře:
Okomentovat