Není to ani 24 hodin, co jsem dočetla Příchuť zla, třetí díl série Wendy Dranfield, a už se nemůžu dočkat, až se s vámi podělím o dojmy z Vražedné naděje - čtvrté knihy s duem Madison Harperová a Nate Monroe. A přátelé, wow, tohle byla emoční horská dráha!
Ve čtvrtém díle nechává Dranfield Natea řešit 6 let odložený případ. Madison oproti tomu řeší smrt dívky, pečovatelky z domu seniorů, kterou všichni milovali a nikdo vůči ní neřekl křivého slova. Navíc je naše hrdinka v oslabení, neboť jejího parťáka Douglase suspendovali. Chvíli to vypadá, že spolu naše duo nebude mít společnou práci. Jenže co když se ukáže, že spolu případy souvisí?
Trošku jsem se bála, co si na nás Dranfield přichystá. Madison vyřešila svůj problém v prvním díle, Nate ve třetím konečně lapil většinu svých démonů, takže jsem si říkala - co bude stínovým problémem ve Vražedné naději? Jak je zvykem, když kopnete do vosího hnízda, nebo zaklepete na skálu, kde spí zlý drak, neštěstí na sebe nenechá dlouho čekat. Umírají lidé, Madison bez kolegy parťáka a do toho všeho se vynoří strašák, ze kterého má naše duo pořádně nahnáno!
Kolem a kolem, všechny aspekty ohledně odloženého případu i aktuálních úmrtí působí na čtenáře ve všech emočních směrech. Rodina, přátelství, láska, kolegialita a taky opakování minulosti. Celou dobu jsem se klepala, jak dopadne Brody, protože jsem měla v plánu knihu spálit, kdyby mne autorka ranila! Nate i Madison prochází neskutečným vývojem, postavy jsou díky tomu uvěřitelné a člověk si je zamiluje. Dostává se nám do povědomí i syn Madison, Owen. Naštěstí jej Dranfield šetří. Hodně prostoru dostane i Douglas, jakožto parťák Madison. A vlastně částečně celý policejní tým. Všechna čest autorce, že nedělá superhrdiny a vždy si ponechává v záloze lidské řešení situace.
Samotná detektivka možná byla maličko přitažená za vlasy, ale napsána maximálně čtivě, měla spád, hluchá místa téměř žádná - možná když Madison přemýšlela nebo Nate nestihl předat všechny informace. Policie postupovala logicky, před šéfkou se musely všechny koky odůvodnit. Trošku mi vadil tlak na vyšetřování skrze zpopelnění jedné oběti, protože tak autorka postavila čtenáře před otázku, jak vnímat stres, pod který své hrdiny postavila, když má Madison řešit aktuální případ. Musím ocenit, že nakonec bylo rozuzlení tak ohromné, že jsem zapomněla mrkat a zavřít pusu. Samozřejmě by se dalo říci, že bylo uspěchané, ale když se na to celou knihu chystáte, je to holt šup šup a konec. Nejsem se závěrem případů spokojená. Řešení se mi nelíbilo, šlo by to udělat i jinak, ale hrálo by se v jedné části méně na emoce.
Ve finále si mě ale Dranfield zase získala, Vražednou naději doporučím, kde to půjde. A těším se na pátý díl. Upřímně doufám, že bude poslední. Nejsem si jistá, kolik by toho ještě ospalé městečko Lost Creek zvládlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat