Po dlouhé odmlce jsem se vrhla na Příchuť zla, třetí díl série s detektivem Madison Harperovou a soukromým očkem Natem Monroem. A začneme ve velkém stylu! První den v nové práci a Madison hned najde miminko v autě, krev všude kolem, maminka dítěte nikde. Rozbíhá se vyšetřování po zmizelém rodiči batolete a mrtvoly kolem policii jen a jen matou. A aby to nebylo výlučně zajímavé čtení, Dranfield se rozhodla ukončit trápení Nathaniela a postaví jej finálně proti vraždícímu maniakovi, otci Connorovi.
Jak zmiňuji hned v první větě, s ústřední dvojkou jsem se dlouho neviděla. Vím, že jako dvojice fungují Madison a Nate na přátelské, rodinné úrovni bez sexu. Mají podobnou zkušenost a navzájem se tahají z malérů. Byla radost číst, že na některých věcech se nic nemění a oni stále dokáží spolupracovat na všech úrovních. V Příchuti zla se ovšem nedočkáme jen hezkých věcí. Samozřejmě případ pohřešované mladé dívky, matky ročního miminka, byl zajímavý, propracovaný a dokázal v každém bodě postupu policii překvapit. Díky své povaze dal vyniknout slabším i silnějším stránkám policistů pracovní skupiny kolem Madison. Rovněž připravil půdu pro čtvrtý díl, Vražednou naději.
Co se dařilo na jedné straně, na druhé se buď vleklo nebo ubíhalo absolutně nesmyslným směrem. Otec Connor mi vadil, hlavně jeho inteligence. Zase abych nebyla úplné přísná, tato linka s Natem přinesla situace, když člověk, který sérii zná, mohl mít na krajíčku. Dranfield našeho hrdinu vůbec nešetřila a dala mu vypít hodně hořký čaj. Studený. Nic kolem něj nedávalo extra smysl a tak trochu šlo proti logice. Ale chápu, držet tři knihy dokonalého padoucha není jen tak.
I přes slabá místa si autorka držela vysokou čtivost textu. Kapitoly končila ve vypjatých momentech a zvyšovala napětí. Vyváženost osobního života hrdinů a práce byla možná maličko naivní, ale vynahradila to brutalitou, které vystavila oběti. Celým příběhem Příchutě zla budovala základy pro pokračování životních osudů svých hrdinů a zvládla nenasekat chyby, které by horko těžko vysvětlovala. Sice osekala kus zápletky s knězem, což mne hodně mrzí, ale uvidíme, jak se bude profilovat jak ona, tak její hrdinové dál. Wendy Dranfield vnímám jako tichou vodu, co břehy mele. Umí a nebojí se překvapit. Jen si toho člověk všimne, až je v tom až po uši a nemůže se zastavit ve čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat