Autor: Gillian Flynn
Databáze knih
Právě jsem po týdnu dočetla knihu Temné kouty z pera autorky Gillian Flynn. Nebudu rozporovat s jinými recenzenty, že kniha je plná hlubokých emocí. A právě i to byl důvod, proč mi kniha dala celkem zabrat.
Poprvé jsem se kdysi dávno snažila s autorkou seznámit skrz Zmizelou. Po pár stránkách jsem ale knihu odhodila. Podobné pocity jsem měla i u Temných koutů. Zrzavá hlavní hrdinka Libby, které vlastní brácha vyvraždil rodinu, je extrémně nesympatická osoba. Je jí 31 let, nic nedělá a krade. Všechno hodnotí negativně a máte fakt chuť jí vyliskat. Rozmazlený fracek, kterému to nikdy nikdo neřekl, protože je chudinka bez rodiny. Jednoho dne ji osloví jistý mladík s nabídkou peněz, díky nimž se pustíme spolu s Libby do vyšetřování toho, co se vlastně stalo před těmi více jak 20 lety…
Libby i celá její rodina mi celou knihu lehla solidně na nervy. Bylo to ale potřeba k řádnému prožitku. V knize se střídají pasáže z minulosti a přítomnosti, koukáme se na příběh očima Libby, jejího bratra Bena a její maminky Patty. Tím se nám pomaličku skládá příběh, i když Libby ještě tolik informací nemá. Tato forma psaní mi mnohdy u autorů vasi, ovšem Gillian měla celý příběh celkem dobře zmapovaný a střídání minulosti s přítomnosti vytvářelo příjemné napětí a nutilo vás číst dál a dál. Já jsem knihu četla zhruba týden, jednak protože mám dítě a práci, jednak jsem i přemýšlela nad vlastním pokračováním, co asi bude následovat, kdo je opravdu vrah, proč proboha je ta či ona postava taková.
Jak jsem psala - hlavní postava Libby je fakt příšerná. Její vývoj v knize je excelentní. Nic v jejím přerodu nepůsobí extra násilně, vše se drží její postavy. Na rozdíl od postavy Bena, který je, jaký je, a sedí ve vězení. Matka Patty je případ sám o sobě, není obdivuhodná, není odporná, je dulezita pro čtenáře. A jako celá atmosféra knihy je matka značně depresivní. Ostatní postavy si drží úroveň, kterou jim autorka nastavila a snad krom jednoho maníka jsou užitečné. Když nad tím tak přemýšlím, tak on i ten indián tam asi měl svoji roli. Její hloubku jsem ale nedocenila.
Celkově totiž příběh má sedět na dobu, kdy se v USA řešil satanismus. Upřímně? Kdyby v knize nebyl, vůbec nic by to neovlivnilo. Mnozí právě skrz satanismus oceňují autorku, jak si nastudoval dobu a… houby. Na mne to působilo uměle a jako matení čtenáře. Neocenila jsem žádnou přidanou hodnotu satanismu v knize využitou. Naopak mi vadilo, že se to, co se dělo, 9přisuzovali satanismu a ne pravé příčině selhání lidského faktoru, chyb v rodičovství, problémy peněz…
Těšila jsem se i na krev a pořádné fyzické nechutnosti. Psychických se mi dostávalo téměř na každé druhé stránce. Násilí jsem se jako takového, pořádného, nedočkala. Laciné střídání krve sice bylo, ale směřováno tak, aby bylo nechutné ale spíše ve smyslu vyšinuté a nahánějící strach, jak to ovlivní další dění v příběhu. Což zase nebudu hanit, protože autorka je v tomto fakt dobrá.
Pořád se ale nedokážu zbavit dojmu, že ženské pořádně fyzicky pohnout člověkem skrz knihu neumí. Takže pokud jste fandové severské krimi, moc vám nesejde na niterních pocitech všech postav široko daleko, tak Temné kouty vás nenadchnou. Neurazí, ale lehce zpackaný konec vám radost neudělá.
Článek byl původně psán pro knižní magazín Knižní díra
Název: Temné kouty
Autor: Gillian Flynn
Žádné komentáře:
Okomentovat