Příběh o lásce, to by mohlo být synonymem pro knihu Anděl visí v lese. Ač se to nezdá, téma lásky - mateřské, duchovní, sourozenecké či obecně rodinné - protkává celý morbidní příběh holčiček oběšených v lese.
Dovolím si na začátek svého názoru na knihu takové zamyšlení. Stále více se setkávám s knihami, kde jsou obětmi děti. Nemohu si přestat klást otázku, co k tomu autory vede. Snaha šokovat, protože krváky ale Nesbo či Carter už nejsou top? Poptávka? Někdo říká, že v knihách se stávají naše nejhlubší fantazie skutečností a nás to uspokojuje. Nebo jen čteme to, co se nám líbí. Ale vraždy dětí? Přeci dětem by se nemělo nic stávat, neměli bychom na ně být zlí. Člověk pak jednoduše věří, že neexistuje žádný Bůh, protože jinak by tohle přece nedovolil - i s tímto postojem, láska k dětem, se v knize setkáte.
Celé dílo je velice zajímavé. Není v něm krev a “fyzické násilí”. I mrtvé holčičky jsou usmrceny “hezky”. Vražda je nehumánní, ale to i psychický nátlak různých náboženských sekt. Jak spolu tohle souvisí? Proč dávám do souvislosti sekty a smrti holčiček, souvisí to snad spolu? Spoileruju vám tu zápletku? Vůbec ne! Kniha V lese visí anděl má dvě výraznější linie příběhu - a jen jedním jsou mrtvé holčičky. Případu se ujímá logicky uvažující génius Holger Munch a jeho kolegyně Mia Krügerová. Jde o první díl série s těmito dvěma vyšetřovateli, takže nalezneme hned na úvodu celkem dost informací o obou předních postavách. Dále se setkáme s týmem, který Munch dal dohromady svojí intuicí a - jak jinak - jde o extrémně úžasnou partu lidí, kterou nadřízený chrání do krve a který drží spolu i proti vedení. Klišé jak vyšité z amerických seriálů. No a pak tu máme mrtvé holčičky a pozadí vyšetřovatelů a týmu, které nabere obludných rozměrů.
Kniha odsýpá, vážně je těžké ji odložit. Autor píše opravdu dobře, takže mu odpustíte i ten úžasně a dokonale sladěný tým kolem Muncha a Mii. Příjemnou změnou u tohoto seveřana byla nepřítomnost celých jmen vyšetřovatelů. Znáte to, otevřete severskou krimi a všude vidíte jméno i příjmení, div se tak kolegové navzájem neoslovují. Tady ne, tady vás možná na začátku odradí rychlé přeskakovaní v myšlenkách postav a v místech děje. Miin úvod je dost zvláštní a budí tendence přeskakovat celé odstavce. Radím ale vydržet. Jednotlivé body, které se na začátku jeví chaoticky (částečně i kvůli smrtelném tempu knihy), se postupně propojují do veliké pavučiny, v jejímž středu čeká pavouk. Oproti Mii je Munch úžasně vtipný a sarkastický patron, kterého si čtenář zamiluje během prvních pár stránek. Z dalších postav se ještě více seznámíme s ajťákem Gabrielem, který je příjemnou, avšak absolutně nevěrohodnou, postavou zrcadlící opaky Muncha a Mii.
Pokud se zaměříme na detektivní zápletku příběhu, je roztřesená. Někdy se mi i zdálo, jakoby autor myšlenku příběhu v průběhu psaní teprve pořádně tvořil. Nejsem zvyklá na tak kostrbatý vývoj událostí. Rovněž bylo zvláštní nepropojování osobních a pracovních linií. Ano, u Muncha se to i přes výraznost dalo zjemnit tím, že to je chlap, že to je matematik a že nemíchá osobní a pracovní život. A asi právě tento “dvojí” život hrdinů působil jako pěst na oko a hrdinové se polidšťovali až v druhé půlce knihy. Tedy s rozběhnutím pořádně rychlé akce - tak rychlé, že i když jsem byla velice znavena nemocí, přesto jsem do 2 do rána zírala do mobilu a hltala text. Prostě nešlo přestat. Dokonce Samuel píše tak poutavě, že jsem odložila Adler-Olsena (v jehož Vzkazu v láhvi jde rovněž o děti…).
Upřímně jsem nepochopila autorovu potřebu přidávat další linii příběhu. Samozřejmě ji velice obratně a logicky propojil. Ale i tak mi přišlo hlavní téma oběšených holčiček dostatečně vyčerpávající. Možná jsem ale přehlédla nějakou výraznější citovou spojku. Konečné vyřešení případu bylo lehce zvláštní a díky dynamice textu vám nevadila roztahanost při odhalování vraha. Velice jsem ocenila absenci zatýkání a propouštění omylem zajatých, vrahem nastrčených, pěšáků. Šlo o velice příjemnou změnu v celkovém znění moderních morbidních krimi thrillerů. I přes uvědomění si, že v posledních pár recenzích nejsem nikdy spokojená s koncem příběhu, zde se mi líbila alespoň logičnost a využití “proč” otázek z konců jiných knih (čistě hypoteticky Proč si nespojili tuhle informaci s tamtou výpovědí? Proč nezkusil využít této možnosti k útěku?).
Suma sumárum jde o moc pěknou knihu, pokud se odprostíme od obětí vražd a hlavních hrdinů další linie. Jde téměř doslova o dechberoucí dílo, jehož kadence omlouvá i jemné rozhárání autora.
Název: V lese visí anděl
Autor: Samuel Bjørk
Série: Holger Munch a Mia Krügerová
Série: Holger Munch a Mia Krügerová
Žádné komentáře:
Okomentovat