Autor: C. J. Tudor
Odkaz na Databázi knih
 |
| Recenze rovněž vyjde na Knižní díře! |
Zajímavý človíček, který měl svérázný smysl pro humor se zapletl s partičkou, se kterou neměl. S partou, která šikanovala děti v jejich škole. Ale co naplat, bylo mu 15 let, osmiletá sestra mu mezi vrstevníky neměla jak pomoci. Jenže se něco šeredně zvrtlo - tedy krom toho, že jde o prachobyčejný retelling jedné z Kingovek …
Duchařský příběh, kterému je snadné uvěřit, dokud nedojde na duchařinu, se odehrává v Bohem zapomenutém městečku, které bylo kdysi hornické. Dnes už jsou všechny šachty zasypány a město pomalu a jistě trouchniví. Hlavní hrdina Joe si vás lehce získá, jeho vtípky jsou inteligentního rázu a říkáte si, chlape, ty jednou dostaneš po tlamě, až tě někdo nepochopí. Hned od začátku víme, kdo je dobrý, kdo je zlý, kdo umřel, nejspíše i tušíme proč. Dokud neprokoukneme nápad knihy, jde o prima knihu. Příběh je založen na jednoduchých větách, takže děj odsýpá a člověk se u toho ani moc nenapřemýšlí. No a pak se začneme honit od čerta k ďáblu, stoupáme si z deště pod okap a točíme se v kruzích, abychom měli dost času se prostřednictvím kapitol věnovaných roku 1992 seznámit s pointou, proč se Joe vrátil …
Ke knize, která prý má působit wow efektem, máte se u ní bát, vlasy vám mají vstávat hrůzou na hlavě, se toho víc relevatního říci nedá. Autorka nepíše zle, to ne, ale hrozně hodně mne otrávila skutečnost, že nejde o nic originálního. Že je to prostě jen Kingův nápad přenesený jinam. Do hlavní role dáme sympatického vtipálka, jde proti němu všechno zlo světa (i když díky jeho minulosti víme, že není svatoušek) a dáme mu úkol, nebo dva, aby to byla jistota, že to zabere. Tak jako se z hrdiny snažíme udělat obyčejného člověka s chybami, tak padouchovi dokreslíme svatozář. Zahrajeme na city sympatiemi a láskou nejen sourozeneckou (protože to hodně schová), přihodíme chytrolíny, autistku, jednoho pejska (ok, ten byl originální a pobavilo mne to, když mi konečně svitlo) a koktejl příjemného čtení na večer je hotov. Co mohlo být morbidní či nechutné - není, protože to autorka neumí nebo se toho bála. Vztahy ve škole jsou jak z kurzu “Jak napsat detektivku” a celkově prostě kniha nic moc extra nemá co nabídnout.
Pokud Kinga neznáte, tohle si přečíst můžete, je to takový slabý odvar, nedotažený do morbidností, protože … čert ví, třeba to autorka fakt nechtěla psát na plnou hubu, že jde o Kinga. Pokud vám nevadí duchařina v detektivkách, směle do Jámy jděte, fakt to není tak špatné, jak to popisuji. Jen jsem zvyklá na kvalitu Keplera, Miniera, Cartera a tohle sice má nápad (“ukradený”), ale není to tak morbidní, jak by to být mělo. Jo a nevěřte přebalu, nejenže má vytrženou větu z kontextu (což asociuje něco jiného než o co jde ve skutečnosti) ale citovaní autoři jsou slušně řečeno mimo.
Autor: C. J. Tudor
Odkaz na Databázi knih
Žádné komentáře:
Okomentovat