Název: Vila na Sadové
Autor: Richard Sklář
Knihu znáte a ptáte se, proč ji přirovnávám k seveřanům? Tak třeba proto, že pro opravdu bestiální kousky to nemá autor daleko, příběh má po nudném úvodu svižný děj, události navazují a je neuvěřitelně neuvěřitelný. Liší se snad jen lokace a druhá dějová linka – ta je mnohonásobně lepší než kterýkoliv doplňující děj u severské krimi.
Ráda bych zdůraznila, že nejsem znalá historie naší země v době nacistické. Ve škole jsme k tomu buď nedostali, nebo jsem se naučila na písemku a šlus. Sama jsem ty hrůzy nevyhledávala. Knihu samotnou jsem si vybrala především kvůli netradičnosti. Na českých pultech jí podobná, teď už vím že i kvalitou, prostě nějak chybí. Zasazení děje do mé milované Ostravy touhu po ní jen posílilo. V neposlední řadě jsem prahla zvědavostí, jak se autor chopí hlavní hrdinky …
V anotaci na přebalu knihy se dozvíte, že jde o dva příběhy, jeden historický, druhý aktuální. Oba dva se točí kolem vily na Sadové ulici v Ostravě. Oba dva jsou svým způsobem velice kvalitně zpracovány a jejich závěr je příjemný – potěší. Historická část, která je opravdu tak jen třetinou knihy a autor jí věnuje vždy konec kapitoly, je mnohonásobně zajímavější. A tak, jak to je zpočátku krátký odstaveček, tak ke konci již jde i o stránku historie. Nevím, zda šlo o věrohodné poznání, ovšem vše bylo uvěřitelné – plus autor sám potvrdil, že mluvil s pamětníky a hledal v archivech. Kdo kraj zná, pro toho to bude zajímavé čtení.
Bohužel dějová linka táhnoucí se současností je slabší. Slabší než ta historická, samozřejmě. Je neuvěřitelná. Začíná to tím, že muž (autor) píše jako padesátiletá žena. Nevěřila jsem mu. Nešlo to. I když popisoval věci reálně, nevynechal snad jediný aspekt života žena, prostě bych jako hlavního hrdinu měla raději chlapa. Na druhou stranu díky Bo, Babině, hlavní postavě, je kniha excelentním dárkem pro tchyně nebo ženy kolem padesátky. Čas od času jsem se pozastavila nad tím, zda by moje máma (aktuálně 49 let, hbitá, mrštná, stále akční a v pohybu) všechno v knize popsané zvládla. A musím říci, že zde se autor sekl jen maličko. Ale i tak, neuvěřitelnost příběhu přímo řve ze stránek – pokud ji nepřeruší nějaká fakt ohavná smrt. Klobouk dolů, to je na Čecha dost dobrý. Některé mučící praktiky by s radostí ocenili nacisti v historické lince příběhu …
Velikou radost mi udělal jazyk knihy. Přátelé, kdo milujete Ostravu a kraj kolem, ale nežijete tam už – je to pecka. Ze začátku se Richard Sklář, autor, držel zpátky. Ale s napětím a akcí rostl i výskyt ostravštiny a to je pak lahoda. Potěšení pro oko a duši zaručeno. A kdo v kraji žijete, kupujte rovněž. Je prima mít doma knihu psanou částečně vlastním jazykem.
Žádné komentáře:
Okomentovat