Autor: Isabella Maldonado
Název: Hadí oči
Odkaz na Databází knih
Klišé nad klišé, dalo by se říci o pokračování detektivní série s vyšetřovatelkou Ninou Guerrerovou. Ve svém prvním případu u FBI, Šifra, naše hrdinka lovila vraha, kterému už jednou utekla, a on si ji znovu po letech našel. Člověk by si řekl, že takové propojení hlavní postavy a vraha by stačilo a druhý díl bude koncipovaný jinak.
Kniha Hadí oči začíná vzpomínkou na dětský domov, kde Nina bydlela a jak menší děti týrali staří mazáci tím, že jim vyprávěli strašidelné pověsti. A pak přeskočíme do přítomnosti, kde se objeví vyvražděná rodina - táta, máma a sotva měsíční miminko. Jenže to není tak, jak to vypadá - máma nevraždila. Díky systému se případ propojí s jiným a jízda může začít - má Amerika dalšího sériového vraha?
Než se začneme věnovat negativům Hadích očí, pojďme si připomenout, kdo Maldonado je. Od toho se totiž odvíjí, proč se její díla tak dobře čtou! Autorka sama kdysi byla policistkou a účastnila se různých akcí. Proto i Ninina policejní práce, ať kancelářská či ta v terénu, působí velice autenticky (co mohu posuzovat z vyprávění opravdových českých policistů). Rovněž velkým plusem musím ohodnotit vnitřní vývoj hlavní hrdinky Niny. Guerrerová nikdy nebyla týmovým hráčem. Díky své minulosti se naučila spoléhat jen a jen na sebe. V týmu 4 lidí se tak učí pomaloučku spolupracovat a věřit i druhým. Škoda jen, že to, jak se vyvíjela Nina, nepostihlo i ostatní hráče týmu. O Wadeovi, psychologovi profilovači, toho víme opět jen málo a útržkovitě. Beckerová je IT mág a žena, ale co o ní víme víc? Nic. Kent to odnesl nejméně špatně. Maldonado se mu věnuje více - víme, kde sloužil, jakou má minulost a co studoval. Co do popisu vzhledu jsme na tom pořád bídně, ale sousedka Niny nám dá nápovědu. V neposlední řadě se opět objevuje policista Perez, který s Guerrerovou nepokrytě flirtuje a snaží se ji uhnat. Vyvstává nám tu pak otázečka - zvažuje Maldonado obohatit Sokolníka (třetí díl série) o love story?
Bohužel i když jsou Hadí oči neskutečně čtivé, mají očividné chybičky. Maldonado nám v první půlce knihy připravuje půdu - nechá nás nahlédnout i do mysli vraha. Získáme nějakou představu a podle ní dále vyhodnocujeme stopy, kterých je maličko - za to plusový bod! Díky mravenčí práci a sběru dat se policie dokáže zvednout z prachu a jít už po faktických stopách. Bohužel to komplikuje právě autorka, která se asi v půlce knihy rozhodla z nějakého důvodu pro velkou změnu ve vrahově životě, kterou nevysvětlila. A že chtěla udělat plot twist, jak to dělá Nesbo? No, to se moc nepovedlo. Dále udělala z policie tak trochu hlupáky - řešení byly nasnadě dvě a napadnou čtenáře až příliš brzy. Tím jej mohou otrávit. Pokud však neřešíte chyby, ale jdete po zážitku ze čtení, nebude vám zrovna tato drobnost vadit.
Maličko mne osobně znechutilo, že vrah byl superinteligentní padouch. Byl až moc dokonalý na to, kolik mu bylo let. Samozřejmě, že se takoví lidé vyskytují více a více, protože muži už toho dneska nemají moc co na práci a mohou se věnovat sami sobě. I tak ale Maldonado víceméně vše, co vrah či policie podnikali, vysvětlila. Že to bylo přitažené za vlasy je věc druhá. To vám, přátelé, byla taková neuvěřitelná kovbojka s pocukrovaným koncem, že se ke konci člověk modlí, aby další díl byl lepší.
Abych ale neskončila recenzi negativně! Hadí oči jsou skvělou ukázkou policejní práce od stolu, bez terénu, bez sběru fyzických důkazů z místa činu - v dnešní době hodně ojedinělý motiv v detektivkách. Takže směle do dalšího dílu, který bude vystavěn opět na neotřelém tématu.
Žádné komentáře:
Okomentovat