Abych byla hned od začátku upřímná, nevím, zda jsem si dílo, Kocour, který zachraňoval knihy, vybrala kvůli názvu a přebalu nebo kvůli tomu, že měla jednu dobu velký boom na sociálních sítích. Nebo možná proto, že v knihovně ležela vedle pultíku, kde jsem si byla půjčit krimi thrillery od Dahla. Nevěděla jsem o knize s kocourem nic, ani to, že ji napsal japonský lékař Sósuke Nacukawa.
V příběhu Kocour, který zachraňoval knihy, se setkáváme s japonským středoškolákem (Rintaró Nacuki), který zůstal na světě bez rodičů a hned v úvodu děje i bez dědečka. Zůstal sám v domě i antikvariátu, který dědeček vedl, přestal chodit do školy a propadal pocitům jako úzkost, deprese a další. Jednou za ním přišel kocour, který uměl mluvit, a požádal mladíka, aby mu pomohl zachránit knihy. A to hned několikrát. Kocour, který zachraňoval knihy tak získává hned v počátcích příběhu nádech pohádky. Ta je pak více a více protkávaná filosofií a psychologií.
Ačkoli to nevypadá, jde pouze o 202 stránek textu! Člověk se ani nenaděje a vězí ve filosofických otázkách vířících kolem knih a uvažuje, jaký názor na danou problematiku má vlastně on sám. Nakolik se jej dotýká strana labyrintů a nakolik strana kocoura a chlapce. Jemnou, pohádkovou, formou jsme vedeni za ruku k základním lidským hodnotám, na které se v dnešní době opravdu zapomíná. I když se Nacukawa věnuje především literární tématice, většina labyrintových problémů jde vztáhnout i na jiná témata. Myslím si, že už jen pro tohle pohlazení po duši stojí za to si knihu přečíst.
Problém jsem maličko měla s českým překladem mladého hocha. Nakolik byl sečtělý, natolik špatně se vyjadřoval. Přeložen byl nějakým nářečím, které neskutečně odpudivě skloňuje přivlastňovací zájmena. V kontrastu s učeností, jakou postava vlastně vládne, jde o nekorespondující prvek. Hodně, ale hodně mi to vadilo. Možná to Čecháčkům bude vadit méně, ale Moravákovi jak řemen to bude vadit vždy. Jelikož jsem knihu od prvopočátku v duchu zařadila mezi pohádky, nevadily mi právě magické prvky kolem kocoura - třeba už jen to, že mluvil. Brala jsem to tak, že kniha nemusí mít nutně faktické či čistě fyzikální hledisko. Že jde o to, co mi dá, nad čím mě donutí přemýšlet, co otevře v mé duši a jak i najde cestu k mému srdci.
Kocour, který zachraňoval knihy si cestu našel i na moji poličku. Jde o publikaci, která stojí za přečtení i za čas. A pak zase znovu. A to dokonce i přes to, že Japonce moc v lásce nemám. Nacukawa mne zaujal a věřím, že se podívám po nějakém jeho dalším díle.
Autor: Sósuke Nacukawa
Žádné komentáře:
Okomentovat