Každý máme svého favorita, pokud autor píše více sérií. U Roberta Bryndzy se čtenáři přiklání buď k Erice Fosterové nebo ke Kate Marshallové. Jen málokdo má rád obě vyšetřovatelky stejně. Kdysi jsem začala číst sérii s Erikou a nebavila mě - hlavně tedy právě ona, hlavní postava. Znovu jsem tedy Bryndzovi dala šanci s Kate. A zamilovala jsem si ji! Propast smrti jsem tak sháněla i přes to, že mi novinka, Ďáblova cesta, leží na stole už pomalu od jejího vydání. Proč? Nemůžu přece ve své oblíbené sérii přeskakovat!
V Propasti smrti nechává Robert Bryndza hledat Kate a jejího společníka Tristana 13 let ztracenou Jo. Novinářku, která jednoho dne zmizela a policie tak po letech její případ odložila. Matka pohřešované se s tím nemohla smířit a tak si najala Kate a Tristana, aby ji dceru našli. Co nakonec vyplulo na povrch překvapilo snad všechny.
Autor mne v Propasti smrti příjemně překvapil. Vzal nás více do komunity gayů a pohledu na jejich práva v Anglii. Že o LGBTQ komunitě Bryndza psát umí, víme od Kanibala - Tristan sám je gay. Ale zpět k tomu překvapení. Jak zmiňuji v titulku, Propasti smrti “schází” krvavá akce. Možná, abych to napsala ještě více detailně - chybí krev a i bez extrémní akce je dílo hodně slušnou prací!
I když mi trošičku vadilo, že jsem vraha odhadla na první dobrou. Přesto jsem musela Propast smrti hltat, abych věděla, jestli (a případně jak) na něj přijde i hlavní duo. Nebylo totiž příliš stop. Teď se mi dokonce zdá, že to je asi moje oblíbená forma detektivky - z ničeho udělat něco (Enola a vějíř, Otázka viny,...). Kate a Tristan musi chodit a ptát se. Musí hledat - protože už to je 13 let. A abychom se nenudili, Bryndza nám přihodí akcičku vraha. Abychom věděli, jak jedná, co jej motivuje. Celé to okoření špetkou jeho minulosti. Prostě z mé strany na odpočinkové čtení dostačující! Malinko mne mrzelo, že policie neodvedla svou práci pořádně. Kate s Tristanem tak dostali prostor, díky kterému všechny dílky zapadly na místo, jak mají.
Také se mi líbil vývoj hlavní dvojky. Kate stále abstinuje, ale alkohol je všude. Vše je testem. Bryndza nám hezky popisuje její pocity a lze z něj cítit posun. Ten vnímám i ve vztahu s jejím synem, který už chodí na vysokou a role péče se u nich v rodině lehce mění. Tristan je už kompletní přiznaný gay. Začne ale řešit vlastní budoucnost - co jej těší? Co chce dělat? Tady se mi neskutečně líbilo, že mi konečně někdo přiblížil pohnutky muže majícího v oblibě muže.
Robert Bryndza v Propasti smrti rovněž srovnal skóre s počtem postav, které se s ústředním duem dostávají do popředí a dokáží změnit náladu knihy. Dlouho to byla Myra, mentorka Kate z Anonymních alkoholiků. A v Propasti smrti to bude někdo z Tristanovy strany, kdo příběhu dodá vtipný šmrnc? Zní to jako klišé? Tak ať!
Žádné komentáře:
Okomentovat