Antonín Mazáč mne příjemně překvapil. Na Instagramu sice sleduji dost českých autorů, ale buď mi jejich “storýčka” zapadají a nezobrazují se, nebo ladíme s autorem stejnou notu a nejde přehlédnout. No, aby ne, když napsal Konzultanta, který se dokáže kvalitou rovnat seveřanům (to není pochvala, to je suchý fakt). A protože jsem obálku knihy vídala pořád dost často i mimo reel Mazáče, mrkla jsem, co na tom Konzultantovi všichni vidí.
Každý zná Teda Bundyho a jemu podobné “slavné” americké vrahy. Nikdo si však nedokáže představit jejich skutečný dopad - krom českých kriminalistů. Pro pohodlné generace samostatné České republiky jsou i zprofanovaní Orličtí vrazi něčím neuchopitelným. Tyto generace jsou odmala masírovány seriály - a jen málokdo si vzpomene na ty české kriminálky, které by stály za zmínku. Proč to zmiňuji? Protože to, co Mazáč v Konzultantovi popisuje, ten stupeň násilí, “to se u nás přece neděje”. A tím, jak dobře vrahovy výsledky doprovodil čtivým zbytkem knihy, si vlastně nepomohl - bije se to. A to říkám jako dlouholetý fanda české kriminalistiky, který vyrůstal bez televize…
Konzultant je funkce Saši Krause, k němuž se autor potřetí vrací. Na místo činu jej Mazáč zavedl jednoduše a rychle, takže hned v počátcích příběhu víme, kde je Krausovo místo (přestože to jde jen málokdy doopravdy poznat). A protože jde o bývalého poldu, který je teď novinář, připadne mu funkce konzultanta. Vrah, se kterým se tým Andrey Šimečkové setkává, je ukrutný nejen svými činy, ale i svou arogancí - napohodu Andrei zavolá a řekne jí, kde najde tělo… Hrůzné místo nálezu doprovází další zrůdnosti a mezitím o život přichází další muž. A přibude ještě jeden konzultant. Do toho máme hrstku lidí, které autor jmenuje a my můžeme začít hádat, kdopak to vraždí? A proč?
Se Sašou jsem se v Konzultantovi setkala poprvé. Starší tvrdohlavý mezek, co má rád víno a miluje svoji přítelkyni, která si v předchozím díle prošla peklem. Tedy se část děje samovolně vyspoiluje. Kdo sérii nezná, nemusí smutnit, protože zavedení postav není zdlouhavé a přesto se jeví dostačující pro plnohodnotný prožitek četby. Zprvu nemá žádný z “klaďasů” žádné superschopnosti, pouze jsou všichni paličatí. Detektivové se navzájem doplňují fyzicky i psychicky a Kraus pendluje podle toho, kde je jej potřeba. U některých postav čtenář hned od první chvíle cítí, že jde o nastrčenou osobu pro hladký a zajímavý průběh děje. Mazáč si s jejich zařazením dal dost práce a tedy ani vedlejší osoby nejsou ploché. Možná snad jen podezřelé - než člověku dojde, že stejný prostor dostává téměř každá postava.
O psychickém či fyzickém růstu hlavních postav nemůže být v rámci znalosti jednoho díla série vůbec řeč. Vraždy odsýpají a není čas se kamkoliv posouvat. Ovšem co se detektivní zápletky týká, byla skvělá. Vrah byl klasicky superpadouch všemi mastmi mazaný. Inteligentní a zručný sociopatický psychopat - kterému jen stěží přiřadíte české jméno a představíte si jej, jak se prochází po Karlových Varech nebo Praze. Oběti, které měly svá tajemství, byly různých kategorií - od amerického typu po celosvětový (u těch mi česká jména nevadila, protože to se děje, bohužel, i v ČR a beztak i v každé vesnici… smutné, ale je to tak). Policejní parta měla zajímavou hierarchii a překvapivě se Mazáč vyhnul jednomu z hlavních klišé téměř každé detektivky, které bych po první vraždě čekala. Vyšetřování bylo tak americké, že se jen těžko sžívalo dohromady s českými názvy ulic - ale to je prostě můj osobní problém.
Kolem a kolem se Konzultant vážně povedl. Maličko si to autor zkazil v závěru, kdy se mu sice povedlo čtenáře zmást, ale vybral si to na výdrži jednoho klaďase. Konec bych osobně koncipovala maličko jinak a tím tedy i knihu asi zkrátila, ale neměla bych pak snad už vůbec co vytknout. Takže za mne Antonín Mazáč a Konzultant - super volba.
Žádné komentáře:
Okomentovat