V rámci knižní štafety jsem se přihlásila k četbě povídkové knihy Hlubiny města. Nalákalo mne jméno autora. Vlastně dvou - Kristýna Sněgoňová a Lukáš Vavřečka. Literární styl či styly obou autorů mám moc ráda, takže jsem si říkala, že minimálně jejich povídky budou stát za to. Stály?
Hlubiny města jako knihu pojí téma města, překvapivě. To znamená lidí v nich žijících, legendy jimy kolující - cokoliv, co si s městem spojíte. 15 povídek se povedlo většinou dobře. Některé byly lepší, jiné horší, žádná nebyla tragická ve smyslu negativního hodnocení. Ve štafetě jsme měli i Vysvěčtení, kdy moje nejhorší známka (jako ve škole) byla trojka. K mé smůle jsem jí hodnotila i povídku Sněgoňové Pan Frýdek a slečna Místek. Přestože šlo o jemné a svým způsobem poučné vyprávění, neohromilo mne. Vavřečka a jeho Vlčice dostali dvojku - něco mi chybělo, možná jsem byla moc zmatená, i když mne námět povídky dostal.
Z příběhů, které jsem hodnotila jako výborné bych asi jako první vybrala Lamaris hoří, kde došlo na magii, a Pana Twardowskeho, který byl vážně noční můrou. Rutina byla skvěle napsána a nápad by vydal na celou detektivku. Povídka Splnit si sen mne vzala za srdce stejně jako Tyhle věci neexistujou - u obou bych si klidně přečetla mnohem víc.
Mezi ty, co se mi líbily nejméně se pak řadí například Zakantum nebo Zavařovačky. Dutý septagon nebo Luna ve spletitých uličkách mne neoslovily, i když se mi líbilo, jak se autoři vyjadřovali a jak pracovali s konceptem povídky.
Celkově bych pak antologii hodnotila jako chvalitebnou. Kniha z nakladatelství Epocha je krásná provedením - obrázek města, pevná vazba, barevný přebal. Prostě kočka do knihovny, jak to Epocha umí. Abych nezapomněla, každou kapitolu na konci doplnila kresba města. Některé hezky odpovídaly předchozímu vyprávění a ty ostatní jsem nejspíš nepochopila. Nebyly špatné, šlo povětšinou o jednoduché nákresy vystihující místo odehrávajícího se příběhu. Jen u některých jsem si kresbu a děj nedokázala propojit.
Žádné komentáře:
Okomentovat