Co si představíte, když se řekne rusalka? Vílu? Dobrou pohádkovou postavu? Tak Kristýna Sněgoňová vás ve své knize Krev pro rusalku vezme do světa, kde jsou tyto bytosti nejčastěji prostitutkami. Když za nimi přijdete a chcete, aby se proměnily v kohokoliv, v koho chcete, musíte zaplatit krví. Ano ano, rusalky a víly v této knize jsou krvelačné bestie, nad kterými musí držet ruku “vrány” - policisté k tomu určení. A mezi ně patří i Dominik Stolbenko.
Krev pro rusalku jsem, jak napovídá nadpis, poslouchala v appce Audiotéky v rámci Audiotéka klubu - měla jsem tedy poslech “zadarmo” (=měsíční poplatek). Zajímala mne právě Rusalka, protože se začalo mluvit a následujícím díle Divoženka. No a taky proto, že ještě nebyla nová Legie a já byla zvědavá na další tvorbu Sněgoňové. Bohužel se audiokniha absolutně nepovedla. Michal Jagelka, který je jinak v audioknihách excelentní, příběh doslova pohřbil.
Proč je audio tak špatné?
Abyste pochopili správně. On totiž Dominik, naše hlavní mužská postava, trpí depresemi a je plačtivý jako žena s PMS. Kvůli své minulosti a bolestem hlavy frčí na lécích proti bolesti, které ne vždy pochází od lidského lékaře. Čas od času měl výbušnou náladu, jindy úplně unylou a Jagelka jej namluvil tak špatně, že posluchač musel Dominika nenávidět od první chvíle. Interpret dával důraz na nevhodná slova, časování intonace mu rovněž nevycházelo a akorát tak působil psychickou bolest i všem, kdo jej poslouchali.
Kdo to maličko vylepšil?
Maličko lepší to bylo ve chvílích, kdy mluvil za Léto. Rusalku, se kterou to Dominik “táhl”. Skrze Jagelku Léto promlouvala jemně a citlivě. V naprostém kontrastu ke všem ostatním postavám, které vyznívaly hystericky a směšně. Když jsem se o tuto zkušenost podělalila na sociálních sítích, sama autorka přiznala, že se jí audiokniha Krev pro rusalku vůbec nelíbí. Doufám, že nikdo nevejde do světa audioknih právě s Rusalkou… Co se týká hudebního doprovodu knihy, nemůžu si stěžovat. Byl na správných místech, měl správnou dávku emocí dokreslující příběh.
A co příběh?
Pokud bych se zaměřila na příběh samotný, nebudu si stěžovat. Dominik a Léto v mých očích tvořili dobrou dvojici. Rusalka jemně Dominika vedla, i když si to nepřipouštěl. Měl moc práce sám se sebou a svými démony. Ke kterým patřil i jeho táta a současný hlavoun oddělení Bastard (přezdívka… jméno jsem nepovažovala za nutné si zapamatovat). Když byl jednoho dne Dominik povolán k případu mrtvé víly, spustil se kolotoč, který by na papíře byl jistě vynikající. Temná zákoutí nábřeží v Brně, podniky pro víly nebo i bordely a kancelář či byt vyšetřovatele skvěle doplňovali detektivní zápletku. Motiv a padouch nebyli jasní hned, Dominik musel trošku pátrat a Léto jej do toho musela maličko tlačit. Ale doba příběhu byla zvolená perfektně - žádné mobily. Takže přivolat si pomoc nebo se na něco okamžitě zeptat z terénu nešlo. Dokonce si myslím, že i když bylo často pod mrakem nebo rovnou pršelo, světlá období silně kontrastovala s depresemi Dominika a to k sobě pasovalo skvěle.
A celkově?
Že bylo v příběhu moc linek, kdy jen jedna byla stěžejní? Ano, občas jsem ten pocit měla. Ale na druhou stranu díky tomu byly postavy příběhu uvěřitelné. Ty lidské samozřejmě, u víl to bylo složitější a ne úplně čitelné. Což jim propůjčovalo tajemnosti a nebezpečnosti. Nelíbil se mi výsledný vztah hrdinů, na druhou stranu opět dovysvětlil některé pohnutky a dal Dominikovi trochu víc prostoru pro to se srovnat s tím, co způsobil. Samotný závěr knihy, rozuzlení, byl z celého díla asi nejlepší. Nevím, zda proto, že útrpný poslech Jagelky se blížil ke konci, nebo proto, že dynamika příběhu nabírala na síle a objevené skutečnosti byly obludné. A jejich řešení tomu odpovídalo. Fyzickou knihu Krev pro rusalku moc ráda doporučím dál. Audio podobu bych nejraději zapomněla.
Žádné komentáře:
Okomentovat