Vládci močálu nám představují dvojčata, prudká a výbušná. Chlapec a dívka, která odmala toužila se ve všem vyrovnat bratrovi. Známe jejich povahy do puntíku, proto není s podivem, jak se Renisa zachová, zatímco Remis běsní v horečkách po boji se sousedem Orizzem. Nebudu vás trápit dalšími jmény, neboť těch bylo! Každá postava na 207 stránkách měla svůj důvod. Ne všechny byly vykresleny do nejjemnějších detailů. Ale to u tak malého formátu příběhu čekat nejde. Stejně tak akce byly rychlé a popsané skromně. Nic z toho však neumenšovalo prožitek z četby o rytířích, králi, poutu sourozenců, pomstě, zradě, krvi, lásce a magii. Poslední z jmenovaných prvků byl využíván decentně a vždy tam, kde se patřilo.
Na Vládcích močálu se mi líbilo, že se hlavní postavy dvojčat vyvíjely. Každý nakonec šel svou cestou a k mému podivu se nestalo s Remisem to, co jsem předpokládala. To, v čem mne autorka stránku po stránce přesvědčovala, aby si nakonec řekla “Ne, ne, ne, nebude tím, kým chceš, aby byl…”. Stejně tak konec příběhu byl absolutně jiný, než bych u rytířského fantasy románu čekala. Anna Šochová mne dokázala zaujmout a přikovat ke knize kapesního formátu přesně jako autoři rozvleklejších podob obdobných příběhů. A víte vy co? Bylo to úlevné. Nemusela jsem se prodírat vyumělkovaným prostředím s nádstavbami podporujícími děj. Ono někdy stačí šup sem, šup tam a dílo, které čtenáře potěší, je na světě. Občas jsem si posteskla, že bych třeba o kouzlech nebo magii močálu chtěla vědět víc. Ale nakonec jsem došla k závěru, že i takových malých drobných radostí je potřeba.
Čtenář by neměl zakrnět u knih, které mu předestírají každý detail. Měl by víc zapojovat fantazii, aby o ni nepřišel. Vládci močálu by tak mohli být i skvělým startovacím dílem pro mladé čtenáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat