Za poslední půl rok jsem přečetla nespočet novinek, co doporučují holky z Humbooku. Osud hněvu a plamene, Zmije a křídla noci, Fourth Wing (anglicky, nechtělo se mi čekat na překlad), Korunu strachu nebo odjinud třeba Třetí dceru, Němé duše, Svatou temnotu - mohla bych pokračovat dál a dál. A pak jsem náhodou narazila na Trnitou kletbu od Anežky Kočové. Přátelé, zamilovala jsem se!
O čem Trnitá kletba je?
Anotace nastíní mnohé, ale v lecčem je (v rámci prvního dílu) úplně mimo. I tak si ji přečtěte, než budete pokračovat ve čtení mé recenze dál. Elin je dívka, na jejíž rodinu je vržena nemilost krále říše. Ona sama proti rozhodnutí bojuje a stále věří, že má na univerzitě šanci. Jenže tím, jaká je, se akorát dostává do maléru. A to až do takového, že bude muset přijmout nabídku guvernéra Západu a začít bojovat. Nečekejte akci, sex nebo hektolitry krve. Spíše se připravte na puchýře, vyrážky a potoky slz. A možná právě proto hodnotím dílo Anežky Kočové tak vysoce - je totiž podobná moderní fantasy, ale přesto jiná a absolutně krásná.
Prostředí a děj
V mnoha současných dílech se setkávám s akcí pomalu od první stránky. Při mnoha diskuzích jsem se dozvěděla, že jde o čtenáře - oni to tak chtějí (Tolkien je pomalá nuda). Já bych byla radši kdyby autoři psali s rozmyslem, jako Kočová. Pokud jde o série, měla by se v prvním díle připravit půda a možná občas nadhodit nějaké to napětí. V Trnité kletbě poznáváme Elin, její rodinu, proč je “zapovězená”, putujeme do hlavního města, pracujeme, jedeme na výlet a vracíme se. Mezitím poznáváme pravou tvář šlechticů a seznamujeme se rovnou s dvěma provinciemi království - s jednou teoreticky, s druhou prakticky. Autorka sice nezabíhá do detailů, ale už pomaličku buduje celistvý obrázek série, který zdaleka nebude takový, jaký by si člověk na prvních stránkách Trnité kletby myslel.
Postavy
Kočová šetří jmény. Ale taky je skoupá na rozepsání charakterů postav. Pokud je v nějakou chvíli potřeba řešit situaci pomocí člověka, lup a je tam. Perfektně nenápadný, zapadající, ale chybí mu hlubší pojetí. To je asi prozatím jediná chybička, kterou u Trnité kletby vidím. Autorka má svou představu pro Elin a guvernéra - oba za něco bojují, jejich linka je jasná. Taky je potřeba přítomnost nějakého záporáka, protože to přece v pohádkách tak máme (a nejsou fantasy jen jiným slovem pro pohádky?). Jakmile Kočová jednoho využije, naskočí další, a čtenář neví, který je horší. Sice jsou takoví nedomrlí, jak jim chybí hloubka osobnosti, ale napsaní jsou jinak dobře. Jména se nám nekupí, mají hodně spojitostí s rostlinami, takže se nepletou a člověk si lépe postavu zařadí. Že bych si nějaké pamatovala se říci nedá, ale pamatuji si úlohy, které kdo měl, a proč v příběhu byl. A to je, dle mého, důležitější.
Přidaná hodnota
Anežka je evidentně milovnicí aztécké kultury. Jazyk, kterým guvernér mluví, není vymyšlený. Rovněž příkoří, která Elin osobně postihnou nebo která ji provázejí, nemají daleko k pravdě. Aby taky ne, když je autorka ekoložka. Tak pasivně agresivní a přitom neskutečně jemný a milý popis toho, co se děje s naší planetou, jsem ještě nečetla.
V čem vidím háček?
Ačkoliv jsem z Trnité kletby nadšená, a jedinou chybičku vidím v uchopitelnosti postav, možná vám přijde při čtení na mysl ještě pár logických zádrhelů. Nechám na vás, abyste si je našli sami. Mne u četby zaujaly, takže mi to nevadilo. Otázkou je, jak to bude v následujícím díle. Bude se řešit princovražda a Elin bude u toho. Nakolik to ovlivní její a generálovy cíle? Projeví se nedostatky prvního dílu? Upřímně doufám, že ne. Trnitá kletba mne nadchla, dám si ji na čestné místo na poličku - takže pokud jste nečetli, směle do toho!
Žádné komentáře:
Okomentovat