Lenka Brabcová pojala svou první fantasy knihu moderním klasickým stylem. Co to znamená? Už první kniha je natolik nadupaná akcí a magickými prvky, že bude těžké překonat sebe sama v dílech následujících. Nebo si alespoň udržet laťku, kterou Svatá temnota: Zelené pláště prozatím drží.
Osobně jsem po jedničce Svaté temnoty sáhla hned, jak jsem ji uviděla. Ne kvůli obálce, kterou má na svědomí magická Zuzi Maat, ale kvůli anotaci. Rodící se zlo, bezbranné dítě, mladý opatrovník, umění magie a boj Řádu a Temných rytířů - to vše slibuje knihu po strop nabušenou akcí a kouzly. Dodatek, že jde o (ne)tradiční hrdinskou fantasy s Bohy, Všehomírem a obyčejnými smrtelníky byl poslední kapkou a já se těšila, až se do příběhu ponořím.
Jak se mi četlo?
Lenka Brabcová obsáhla svůj příběh hodně široce. Svoji pozornost rozdělila do několika důležitých linek, kdy žádná nemůže existovat bez těch ostatních. Kniha by pak nebyla úplná. Rovněž se v Zelených pláštích věnuje dlouhému časovému úseku několika let. A to, dohromady s celkem velkým počtem jmen, bylo kamenem úrazu. Ne, že by ztratila moji pozornost nebo mne, nedejbože, odradila od čtení druhého dílu, ale podlehla tím moderním manýrům, kdy čtenář nechce čekat a rovnou žádá akci. Žádný pořádný základ, nosná kostra v podobě prostředí a zákonitostí - prostě a jednoduše akce. Zatraceně dobře napsaná, ale plovoucí ve vzduchoprázdnu.
Kdo je kdo
Hlavním hrdinou Zelených plášťů je Astar. Mladíček, co byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Nebo to tak chtěli Bohové? Tak či onak, stává se opatrovníkem dítěte, které je potomkem Temného vládce. Proto po tom maličkém miminku pátrá pomalu celý Řád Všemocných Bohů (hanlivě Zelenopláštníci). Astar tak od chlapeckého věku stojí na hraně mezi Bohy a Temnotou. V průběhu děje roste fyzicky, ale i mentálně. Stále se drží svého přesvědčení a učí se, že všechno má následky. Každý čin se někde projeví. S pomocí svého, řekněme, mentora, poznává základy magie a učí se s ní pracovat. Brabcové se krásně povedlo držet čtenáře v šachu, jak umně vedla chlapcův výcvik. Rovněž zasadila semínko budoucího morálního dilematu Astara. O to víc mne mrzelo, že jsme se se zákonitostmi světa kolem mladého mága setkávali jen tak mimochodem. Podle mne to bude kámen úrazu druhého dílu. Čtenáři si nebudou základy pamatovat.
Postavy
Astar nebyl v příběhu sám. Jeho “mentor” rovněž prochází vývojem, kdy se postupně dopracováváme k jeho jádru jako člověka. Maminka miminka má v příběhu rovněž důležité místo, protože skrze ní příběh jednak dostává jakousi dospělost, a také poznáváme Temného vládce. Nesmím opomenout ani neustále zmiňované Zelenopláštníky, členy Řádu. V tomto případě si myslím, že se Brabcové opravdu velice hezky povedlo ukázat, že bohové jsou vrtkaví a lidé jsou pořád stejní.
Magie a čáry…
Další prvek, který jsem již mnohokrát potkala, ale byl kouzelně zpracovaný. Z jedné části pohled mladého chlapce, z další části temnota a v neposlední řadě síla bohů a povaha lidí - všechny tyto části jsou si ohromně podobné a přesto natolik rozdílné, že zaujmou téměř každého čtenáře. V jednoduchosti je síla, a proto mi nevadilo, že jsem motivy mysli a magie znala z jiných příběhů. Užila jsem si všechna kouzla - naštěstí jich nebylo moc a byla hezky vysvětlena. Možná se občas autorce rozutekly myšlenky, ale o pár vět dál je našla a urovnala, takže v zápalu čtení si toho drtivá většina čtenářů nevšimne. A pokud ano, jsou to buď rýpalové, nebo se věnují redakci příběhů a přesně tyhle momenty umí najít.
Moje závěry
Ano, vadí mi, že jde o moderní pojetí fantasy, ale na druhou stranu jsem ráda, že máme na světě další autorku, která se toho nebojí a píše. A píše skvěle, čtivě a i když je čtenář občas trochu zmatený, co se zrovna děje (a nepomůže mu ani kurzívou odlišený text), rychle se najde a touží po pokračování. Protože přesně k tomu příběh vyzývá - čti dál, bude to bomba. Musím smeknout před autorkou, že Svatou temnotu: Zelené pláště neopírala o romanci. Bylo by to tak jednoduché… Sice ji sem tam zneužila, ale to k příběhům s mečem a krví patří. Cliffhanger na konci byl jen třešničkou na dortu, aby se čtenář klepal nedočkavostí na další díl. Aspoň já se na něj těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat