Autor: Tess Gerritsenová
Série: Rizzoli & Isles
Odkaz na Databázi knih
Představte si kulaté těžítko, ve kterém sněží. Hlavním motivem je Boston, krásný klášter v něm. Kolem se v poletujícím sněhu objeví několik tváří - mladé jeptišky, staré jeptišky, Jane Rizzoliové a Maury Islesové, sem tam se mihne i nějaký sexy chlap či něčí znetvořená tvář. A všechno, co by mohlo zůstat jako stopa v čerstvě napadaném sněhu mizí pod další a další vrstvou nového sněhu.
Ucelený příběh, detektivní román Hříšnice, je krásným kouskem na dovolenou do hor. Všichni šli lyžovat a vy si s kávou/čajem/horkým punčem sedíte v huňatých ponožkách u krbu a při čtení sem tam mrknete na zasněžené hory kolem vás. Hříšnice je dalším pokračováním série a detektivkou Jane a Královnou mrtvých Maurou, které dost možná znáte z televize. Ovšem o mnohem nudněji než žijí v knize!
Mnoho autorů se v sériích, které se nemusí číst chronologicky, zláme na skutečnosti, že musí v každém dalším dílu představit hlavní postavy. Tess Gerritsenvá se tentokrát věnovala mnohem více Mauře. Jednak se s ní seznámíme dříve než s Jane, druhak je i jejímu životu věnováno o podstatný kus knihy více než Jane - což je třeba změna oproti Učedníkovi. Osobně si nedokážu oddělit seriálové představitelky od těch knižních, takže mi bude asi vždycky sympatičtější Maura. Která se ale kupodivu pozastavuje nad hodně podobnými problémy, kterými se neustále bičuje Jane - žena v mužském povolání, nesmí dát najevo slabost,… Proto mi zpočátku lehce vadilo, že očividné není pojménováno a obě holky se chovají jak ledové sochy. Až později mi došlo, že to je jen jeden z mnoha způsobů, kterými se Gerritsenová vyjadřuje a tvoří tím kouzelné příběhy dvou žen. Hříšnice má jeden veliký problém - autorka píše tak dobře, že mne první půlku knihy zajímal případ a osudy Jane a Maury mne rušily. Pak se to zlomilo a najednou mi bylo úplně jedno, kdo je vrah, hlavně abych věděla, co se stane s holkama.
A když jsem u toho případu. Vrah byl volen tak, aby se dal tušit od první chvíle, ale opravdu jen tušit. Vodítka k němu protkávaly celý příběh jako třpytivé nitky nějaký hedvábný šál - byly tam, ale bylo těžké je uchopit či myšlenkou déle zachytit. Motiv vraha byl neobvykle originální a přece tak reálný (minimálně pro neznalce jako jsem já). Dokonce byl promyšlený do téměř posledního důsledku a vše se s jeho dopadením krásně uzavřelo a vysvětlilo. Stopy, na které holky přicházely, zapadaly a rovněž všechny linie příběhu doplňovaly pohled na život a na smrt. Což podtrhoval i klášter, ve kterém se odehrávala valná část příběhu. Život, smrt, samota, láska a sex - téma společné jak pro detektivy, tak pro patology či jeptišky. Každý má nějaký pohled - v Hříšnici se všechny pohledy setkaly.
Nakonec se mi líbilo laškování s vírou a Bohem. Nevím, zda bylo jemné otřesení víry záměrem autory či nikoliv, ale poskytlo příběhu další úroveň, nad kterou si člověk po dočtení knihy rád zauvažuje. Při zpětném pohledu obecně se mi čtení opravdu spíše promítalo do filmu či seriálu, takže dojem zůstává pozitivní i přes drobné chyby, které díky napětí a dynamice příběhu nešly postřehnout hned. Gerritsenová opět předvedla, že ačkoliv je žena, umí psát dobré detektivky. I když doplněné lacinou harlekýnkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat