Autor: Stefan Ahnhem
Série: Fabian Risk
Odkaz na Databázi knih
Pod jménem autora, které působí větší než název samotného díla, je krátká větička, že to je konečně pravý nástupce Larssona. Jelikož jsem od Larssona nic nečetla, nemohu potvrdit pravdivost. Mohu ale říci, že to je pravá severská krimi - násilí, psychologie, nechutné skutečnosti. Nevím, zda to bylo těhotnou vyšetřovatelkou, ale posledních pár kapitol bylo fakt na to nic nejíst a nepít, protože hrozila akuitní nevolnost. Způsobená ani ne tak fyzickými projevy v knize, jako spíše psychickými ...
Pokud hledáte dílo podobné Keplerovi, sáhněte po Ahnhemovi. Devátý hrob obsahuje jak klišé scény, tak zajímavé zpracování anatomie lidského těla a násilí na něm vykonaném. Samotný motiv vraha byl vskutku zajímavý, pro mne originální, čistý a svým způsobem milý. Postup vraha, jeho plánování (třeba popis únosu "první" ženy byl jako živý a uvěřitelný) - brilantní a profesionální. Postup při hledání politika byl rovněž kvalitní detektivní prací, když si k tomu přičtete tlak těhotné ženy, přistihnete se, jak se usmíváte. Do nějaké sté stránky (přibližně!) děj odsýpá a napětí se sice nedá krájet, ale je to na dobré cestě. A pak nastane zlom a tří čtvrtin knihy je to tak trochu boj. Zajímavý, někdy i napínavý, ale boj. Politické pletichaření a slovíčkaření.
Proč? Protože celá kniha obsahuje až moc z pozadí hlavních protagonistů. Každých pár minut člověk čte, že Malin se sotva vleče a je tlustá kosatka, ale přesto pár týdnů před porodem dvojčat zvládne dobíhat autobus. Že Fabian Risk je génius, ale na úkor práce řeší, zda svoji ženu opravdu miluje, zda sklouzne k nevěře, zda se s ním jeho žena chce rozvést, co se děje s jeho dětmi. Brrrr. Ano, zázemí postav bylo důležité, ale zabíralo moc prostoru. Zatímco myšlenky obětí byly kusé. Neříkám, že to nutně byla vada. Díky střídmosti ožehavých detailů se autor málokdy dostal na tenký led, ze kterého by musel bruslit nadpřirozenou akcí či něčím, co si postavy nemohly připravit, natrénovat, či se jakkoliv připravit. Dost na tom, že při čtení sie čtenář čas od času musel ujistit, zda ještě čte krimithriller nebo už přešel na Žluté stránky. vrah měl v průběhu celé knihy veliký náskok, ten tam sázel jedno jméno za druhým, do toho jména dánské policie, která byla v knize a příběhu spíše na obtíž než na pomoc - takové slepé stopy - ale nutno dodat, že vraždy "jejich vraha" byly fakt luxusně bolestivé. Když se asi v půlce díla začne bezhlavě tlačit na podezřelého, je čtenáři jasné, že tohle byl laciný vrchol té horší části a dál už jde o pravou severskou parádu. Možná trochu méně uvěřitelnou, trochu amerikanizace bohužel prosvítá i do kvalitní evropské tvorby, ale co naplat. I tak jde o dílo kvalitnější a propracovanějščí než samotný Carter či Deaver.
Abych své pocity z knihy nějak shrnula. Krátké a výstižné kapitoly si zaslouží uznání. Ať už šlo o případ či nikoli, nevyskytovala se nikde extra laciná vata. Předvídatelnost děje se dá očekávat, ale není prostoduchá, taže čtenáři tolik nemusí vadit (žádný plottwist jako u norského hudebníka, co se proslavil svým alkohlikem). Již zmíněná motivace vraha byla moc milá, provedení některých stop byly sakra žhavé stejně jako erotické scénky ke konci knihy. Samotný vrchol díla, ten opravdový, byl překvapivý. Díky zkracování kapitol a pěchování napětí došlo k excelentnímu výbuchu ohńostoje ve složení neuvěřitelných nadliských činů (neuvěřitelných chápejte prosím pejorativně), detailů evokujících nauseu či psychickou zátěž. Ačkoliv konce, jaký byl v knize Devátý hrob, nemám ráda, zde jsem byla spokojena, protože si autor zajistil, že nad knihou budu dodatečně přemýšlet. Zda mi něco neuniklo, zda se někde nedokážu ještě něčeho dopátrat... Povedené dílo.
Autor: Stefan Ahnhem
Série: Fabian Risk
Odkaz na Databázi knih
Žádné komentáře:
Okomentovat