Název: Ti druzí
Autor: C. J. Tudor
Už na přebalu knihy naleznete tři slova: mrazivé, děsivé a neodložitelné. A z anotace se dozvíte, že chlap Gabe přišel o dceru a celé tři roky ji ježděním po dálnici hledá. Že nějaké Fran a Alice spolu utíkají před...pravdou, kterou Fran zná. Že je chce někdo zabít. A že jde o supernapínavou další knihu autorky Kříďáka a Jámy. Pravda o obsahu knihy není daleko, ale není ani na přebalu knihy či v anotaci.
V knize Ti druzí se prolínají 4 dějové linky. Různě se kroutí a křižují, až se ještě před polovinou knihy spojí. Příběh Gabea, Alice a Fran zhruba znáte z anotace. Neznáte ale dívku, jejíž pasáže jsou psány kurzívou a která by v příběhu vůbec, ale vůbec nemusela mít tolik prostoru. Stačily by zmínky z druhé poloviny, aby čtenáři vše došlo. Tomu vnímavému to dojde téměř hned. V neposlední řadě linie Katie - jemná, citlivá a milující. V pozadí se objevují doplňkové postavy, které dotváří pozadí nejen hlavním postavám, ale snaží se dodávat děsivost a tajemno celé knize. Která by bez toho byla celkem obstojná detektivka.
To by ale kniha nesměla být napsána milovnicí Kinga, která jej velice ráda kopíruje či vykrádá seriály, na kterých se podílel. Nemohu být ale úplně zlá, holka píše poutavě, v některých místech je kniha opravdu neodložitelná. Tématem, které Tudor zpracovává se kniha stává děsivou a mrazivou - protože co když někde ti druzí opravdu existují? Sama o sobě hlavní dějová linka postrádá extrémní emoce. Není napsána zle, postavy mají uvěřitelné a reálné charaktery, důvody existence těch druhých jsou lidské a kdo by někdy nepotřeboval ulevit? Metoda potrestání Gabea je krutá, měla by co do sebe, kdyby nebyla opředena jednak imbecilitou lidí kolem, jednak pohádkou. Od poloviny knihy, kdy už víceméně čtenář všechno zná, se kniha stává jednoduše předvídatelnou a osobně jsem ji dočetla jen kvůli konci - bude tudorovský nebo mrazivý?
V knize se krom paranormálních blbin, které ale mají čas od času moc krásné zpracování, vyskytuje velké množství náhod a hloupých kroků. Jeden opravdu extrémní je na prohození knihy oknem. Protože tak hloupý přeci nikdo nebude. Nebo při setkání se smrtí bude? Krom poslední záludné otázky (všechna čest autorce, že ji zodpověděla), která je Gabeovi položena, mi přišlo vše kolem jako hloupá náhoda použitá jen proto, aby do sebe dílky celého puzzle příběhu pasovaly. Neříkám, že geografické využití postav bylo voleno špatně, ale myslím si, že to je až přílišná berlička. Kdyby nepoužila berličku, rozepsala příběh na větší území a tím pádem i více stran, příběh by nejspíše ztratil kus své čtivosti a autorka by se mohla dopustit více chyb.
Nemohu se zbavit pachutě, že Tudor kopíruje velikána a lidem to nevadí a milují ji za to. Chápu, že je lepší si přečíst modernějšího a méně děsivého a zmateného autora než je King. Dokážu se smířit s myšlenkou, že komu je Tudor málo, sáhne po originále a užije si opravdovou hrůzu. Rovněž naopak, kdo nezvládá Kinga, může u Tudor nalézt light verzi jeho příběhů. S dodáním aktuálních prvků zapojení například sledování seriálu Prasátko Pepina. I přesto se ale celkem těším na její další knihu, líbí se mi, jak se Tudor sama posunuje, objevuje svoje limity a styly - například v Jámě měla úžasný vtip, který se občas objevil i v knize Ti druzí. V neposlední řadě čekám, kdy z kingových předloh udělá regulérní moderní krimi.
Název: Ti druzí
Autor: C. J. Tudor
Žádné komentáře:
Okomentovat