Po Harlekýnkách za 60 korun u Dobrovského sahám v případě, že jsem si zapomněla čtečku a chci si číst na mobilu (třeba protože dítě spí a nechci jej rušit světlem). Dále jsou knihy například z edice Desire dobré jako odpočinek při recenzní četbě thrillerů a detektivek. Nic neuklidní víc než stokrát omleté klišé a příběhy dle jednoho vzorce.
Většina moderních sladkých knih jede podle schématu - seznámení se, přitažlivost, dlouho bez sexu (protože se to nesmí nebo není vhodné), dokonalý sex (hůře či lépe popsán), krize, happyend. Píšu to snad u každé slaďárny a jsem si toho vědoma. U Miliardáře s duší rebela samozřejmě podobné schéma je. Jen jsme se jako čtenáři ocitli až u dobrého sexu, který je prokládán rádoby scénami o tom, jak by spolu neměli spát.
Bohužel u Miliardáře jsem se svým výběrem hodně spletla. Nejenže si užívám to jiskření hlavních postav, které tady bylo vágní. Užívám si s postavami i první sex a hezký happyend. Jak jsem si tady měla užít něco, co autorka přeskočila? Ačkoliv je většina knihy o sexu, nebo spíše většina stránek je popsána sexem, chybí tam ten první, ten “áchací”.
Dalším problémem Miliardáře je zcestný název knihy a tím i celé její vnímání. Vše podpořeno absencí lepšího příběhu. Stále na něco čekáte. Na něco, v čem tušíte gró knihy. A ono to nepřichází. Místo toho se na scéně objevují další a další sexuální scény bez hlavy a paty. Když konečně dojde na peripetie před happyendem, čekáte aspoň nějaké pořádné emoce. Které nemohou přijít, protože v celém předchozím příběhu šlo o sex a pofidérní problém chlapa, který je dle jména bohatý.
Harlekýnky jsou brak. Čtu je jako svoje guilty pleasure. Ovšem Miliardář s duší rebela je brak nad braky. Marně se snažím v sobě vykřesat nějaké pozitivum… Kromě ceny snad ještě to, že autorka nás nechala (absolutně bez pravidelnosti či označení či důvodu) přeskakovat v myslích hlavních postav. Takže jsme chvíli byli v myšlenkách maliřky Fiony a chvíli v hlavě chlapa, který by zasloužil úplně jinou osobnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat