Druhý díl s Kay Hunterovou, seržantkou britské policie, nás zavede k případu zdánlivé sebevraždy. Jde o kus železniční trasy, které místní říkají “míle sebevrahů” - tak proč tam musí jet kriminálka? Když Kay najde odpověď, na poradě týmu padne hrůzný nápad - co když ne všechny sebevraždy na kolejích byly sebevraždy? A potvrzení domněnek na sebe nenechá dlouho čekat. Vrah začne být mnohem rafinovanější a Kay s týmem z toho až mrazí.
Vůle žít od Rachel Amphlett volně navazuje na předchozí díl Vyděšená k smrti. Nedochází k žádným spoilerům - obzvláště pokud jako já čtete knihu snad po roce (a mezitím tunu dalších knih). Kay Hunterová je policistka, na kterou nedávno někdo hodil vinu za zmizení důležitého důkazu. Vnitřní řízení ji sice očistilo, ale nejvýše postavený na jejím okrsku, Larch, jí jde neúprosně po krku - nazvala bych to až bossingem. A to i přes to, že nad Kay její přímý nadřízený drží ochranou ruku. I tak v závěru příběhu dochází k až hystericky vypjaté situaci. Už jen díky tomu by se kniha nemusela stydět za označení thriller!
Nepředbíhejme ale! Prvně se musíme k závěru vůbec dostat přes značně kvalitní pojetí policejní práce - shromažďování dat, výslechy, obchůzky. Opět (jako u Vyděšené k smrti) jde o detektivku, která je postavená na mravenčí práci a která neidealizuje policii jako věčně na kávě nebo v autě sedící poldy v utajení či v akci se zbraní v ruce. Rukopis Amphlett je znát i v krátkých kapitolách, kde se nepravidelně střídá pohled Kay (policie) a pohled někoho neznámého (vrah?). Oceňuji prvek, který autorka přidala, aby si čtenáře povodila. I mne na chvíli zmátla! Bohužel člověk díky přibývajícím, řádně získaným, důkazům musí své hypotézy přizpůsobit vyšetřování.
Co mne mrzelo, byla absence vysvětlení některých poznámek o paměti neznámé osoby, která nás seznamuje se svým plánem usmrcení další oběti. Rovněž některé aspekty chování vraha byly, dle mého, nad jeho možnosti. Jinak se budu opakovat - ve Vůli žít si autorka Rachel Amphlett nic jen tak nevycucala z prstu. Téměř do posledního detailu vše lícuje! Pokud přijde s něčím novým, v následujících chvílích informace spojí.
A i jako ve Vyděšené k smrti i ve Vůli žít jde potažmo o “one woman show”. Pohled je upřen buď na vraha nebo na Kay a kolegu, kolegyni, partnera. Nedozvídáme se nic hlubšího o nikom jiném než o hrdince a padouchovi. Na druhou stranu si Amphlett dala záležet s drobným psychickým růstem Kay a dovolila jí projevit emoce ve správných okamžicích. Celkově jde o slabší pokračování série, ale pořád natolik čtivé, že mi nevadí mít Rachel Amphlett na seznamu autorů se zajímavou tvorbou. Nebude nikde na horních příčkách, ale spíše v místech - nenadchne, neurazí, nelituji času čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat