Dokud Joona nevyřeší hádanku, Zrcadlový muž se plácá v podprůměru

Název: Zrcadlový muž
Autor: Lars Kepler
Série: Joona Lina

Odkaz na Databázi knih

Lars Kepler pro mne vždy byl sázkou na jistotu. Jeho Paganiniho smlouva je pro mne stále jedním z nejsilnějších a nejhrůzostrašnějších děl, jaké jsem kdy četla. V té době jsem si myslela, že není lepšího autora než právě manželského dua ukrývajícího se pod pseudonymem Lars Kepler. Proč tedy u čtení novějších knih cítím spíše rozpaky než nadšení?

Zrcadlový muž je krimi román, ve kterém se po nalezení mrtvého těla pět let zmizelé dívky rozjede peklo. Očitý svědek je ale v těžké psychóze a Joonovi se dlouho nedaří hnout z místa. Pomůže svědkovi hypnóza? A proč je rodinný přítel svědka proti této praktice?

Na Zrcadlového muže jsem byla zvědavá především kvůli cliffhangeru na konci Lazara. Nějak jsem nepátrala po tom, zda půjde o pokračování linky s Bobrem nebo o nový případ, o jaký ve skutečnosti šlo. Zajímavé však bylo, že autoři pokračovali v psychologické lince vztahu Joony a jeho dcery Lumi. Ponoření se do morálního problému ohrožujícímu jejich vztah bylo zajímavé. Dokonce nezabralo ani tolik místa. Jeden aspekt mi vadil, dokonce natolik, že jsem se cítila zklamaná. Detektivovy myšlenky jsem však chápala, stejně jako postoj jeho dcery. Jak bych se v té situaci cítila já? 

Rovněž oceňuji drobné zařazení kolegů Joony. Ačkoliv šlo spíše o one man show, drobné nitky propojující vztahy kolem detektiva byly sice krátké, ale o to více pevné. Důvěra, s jakou lidé Joonovi věří, byla popsána výborně. Jakési uzavření příběhu Lazara i ve “skutečném” životě krásně dokreslovalo uvěřitelnost těchto pasáží. S detektivní zápletkou to bylo horší. Jakoby se autoři točili v kruzích. Nedodávali čtenáři logická vysvětlení některých situací v kontextu pohřešovaných dívek. Případ se sice krásně rozrůstal a nabíral na palčivosti, ale pomalu a nudně. Základní otázky byly stejně zmatené jako očitý svědek Martin.

Sítě kolem vraha byly tak neproniknutelné a silné, že bylo až s podivem, že z toho autoři dokázali vybruslit. Zrcadlový muž rovněž čtenáře nádherně vodil za nos. Podezřelých bylo mnoho. Tím, že detektiv pracoval sám, se nám dostalo dost prostoru pro vlastní teorie. Tolik podezřelých bez přičinění policie jsem v detektivce dlouho neměla. Málokdy se autorovi povede mne takto zmást. Ale říká se, že pod svícnem je největší tma, proč tomu tedy nevěřit?

Poslední pětina knihy Zrcadlového muže, kterého jsem do té doby jednoduše dokázala odložit, přestože byl extrémně čtivý (ano, i když tvrdím, že čtyři pětiny knihy byly spíše nezáživné), jak je u Keplera zvykem, mne strhla. Napětí gradovalo, Joona nám poskytl dost vodítek k potvrzení či vyvrácení našich teorií a postupoval… rozumně. I když zpětně vidím i v závěru trhliny, které mi ke Keplerovi nesedí. Ale dobrému výslednému pocitu ze Zrcadlového muže rozluštění hádanky rozhodně pomohlo. Bohužel cítím sestupující tendenci autorových kvalit. Asi jde jen o můj pocit. Písečného muže se třeba stále bojím číst. A Paganiniho smlouvu si také jen tak nepřečtu znova, protože z knihy mám strach. Lazara nebo Zrcadlového muže bych v klidu slupla znovu.

Název: Zrcadlový muž
Autor: Lars Kepler
Série: Joona Lina

Odkaz na Databázi knih