V Divožence máme opět hlavní postavu z útvaru speciálů (speciální policisté “cvičení” na víly) - Elišku Blažkovou. Myslela jsem si, že po depresivním Dominikovi z Rusalky to bude příjemná změna a budu holku milovat. Ale ona vám byla tak naivní a nerozhodná! Eliška pracuje jako speciál na těrlické služebně, za parťka má podle všeho sexy chlápka Barana. Do děje nás Sněgoňová uvede bojem s divoženkou, kterou holka shodí ze skipu. Člověk přemůže vílu! Hned vám začnou vířit myšlenky, co je Eliška zač. A díky Anitě Krausové, která se stala interpretkou audioknihy Krve pro divoženku, se zcela ponoříte do poslechu a nebudete chtít audioknihu vypnout. Protože každá kapitola, každé další nadechnutí může znamenat změnu, obrat v ději - cokoliv!
Krev pro divoženku je zasazena do doby po výbuchu v Brně, kterým končila Krev pro rusalku. Speciálů je stále málo, je zima, všude sníh a i prostředí severní Moravy a hutních oblastí tak příběh halí do ospalého hávu. Dokonce i přes vitální hlas Krausové, která s knihou kouzlila naprosto dokonale. Hudební doprovod mezi kapitolami mě dokonce jednou vyděsil tak, že jsem málem cukla volantem - poslouchám audioknihy při řízení. Vyznění knihy nebylo depresivní jako u Rusalky, ale je v něm znatelná únava všech postav. Kolegové Elišky, krom Barana, jsou starší, spíše podsadití chlápci. Dobrák, co pobočku vede, sexistický kolega, kterému se Eliška ráda vyhýbá, a jeho parťák - to je osazenstvo těrlické služebny. Jak z toho mohla Sněgoňová vykřesat takovou pecku? Jednoduše. Eliška sice je naivní trdlo, ale je zvědavá a vadí jí, když se s ní manipuluje. Celou knihu pak sledujeme, jak psychicky i morálně roste a jak se mění její pohled na svět a na víly. Když se k tomu přidá fyzická síla a boj s vílami, můžete si být jistí, že knihu jen horko těžko odložíte nebo vypnete poslech.
Líbilo se mi, že u Divoženky není hned jasné, o jaký problém půjde. Co budeme řešit. Dlouho totiž hledáme odpovědi na otázky, které Elišce buď nikdo nechce dát, nebo jsou zavádějící. Potýkáme se se vztahem s Baranem. Jde o mentora, kolegu, parťáka ale taky přitažlivého muže, o kterém Eliška smýšlí i jinak než služebně. A myslím si, že právě Baran vše odstartuje. Že se pak ukáže i Stolbenko z Rusalky je jen třešnička na dortu. Tady bych ale chtěla smeknout před autorkou! Eliška Dominika nezná, její smýšlení o něm je tak čisté a bavilo mne, jak se lidé mezi sebou navzájem vnímají. My, co Rusalku známe, víme, co je Dominik zač. O to větší byl ten rozdíl, který rezonoval příběhem.
Krev pro divoženku je fantasy detektivka s noir prvky, kterou doporučuji všem jak v knižní (nádherná knížečka) tak v audio podobě, protože Anita Krausová propůjčila myšlenkám Elišky a hlasům postav přesně to, co od nich čekáte - napětí, únavu, bolest, touhu, … Morální i fyzický boj z knihy dělá dílo, na kterém nebudete chtít hledat chyby, ale které si do posledního písmenka, do posledního nádechu interpretky užijete naplno a bude vás bolet, že příběh skončil. O to víc, když cítíte, že pokračování bude MUST HAVE.
Žádné komentáře:
Okomentovat