Zuzanu Hartmanovou možná znáte, napsala například fantasy díla Noční labuť a Perutě noci, kde jde o knihy z prostředí světa Accadu. A právě tento ostrov má v jedné své části Pláně, které omývá Klunské moře. Žijí tam tvorové, které většina z nás zná z řeckých bájí - minotauři. Od pasu dolů kopytníci, od pasu nahoru, po krk, lidé. A hlava? No, minotauří - ale mluvit o nich jako o volech se nevyplatí, pokud nechcete být vyzváni na souboj cti. A čest je více než život. Nebo ne?
Minotauři jsou prastarý národ, který má své dva bohy. Kdysi byli obdařeni bohyní Tyrinae darem pravdomluvnosti. Jenže dar se vytrácí a hodnoty se mění v prach. Sigur, náčelník klanů minotaurů, to ví. Ale potřebuje se změnou pomoci. Kdo by mohl být natolik odvážný či až bláznivý, aby pro něj byla čest více než život? V tu chvíli přichází na scénu Nerghan a my můžeme sledovat pár desetiletí jeho život prostřednictvím povídkových záznamů v prvním díle série Kosti pod mechem.
Dílo Hartmanové jsem si zamilovala okamžitě! Hned po úvodní řeči jsem pocítila starodávné kouzlo hrdinských fantasy, kde nejde jen o sexuální napětí a erotiku máznutou fantasy prvky. Ne ne, minotauři jsou silní na těle i duši. Minimálně Nerghan, se kterým putujeme knihou. Skrze něj se většinu času seznamujeme s nástupem občanské války mezi klany minotaurů. Díky němu poznáváme, že i když člověk pevně věří a uctívá pravidla, najde si prostor pro změnu. Pokud neputujeme s naším hlavním hrdinou, v krátkých kapitolkách se na svět díváme z pozic dalších minotaurů (kteří, pokud přežijí, budou jistě mít důležité místo v následujícím díle). S nimi rovněž poznáváme minotauří duši, ale ne tak čestnou ani dobrou (čest výjimkám). Každopádně kolem a kolem v Kostech pod mechem dává Hartmanová skvělý základ pro velkolepou ságu!
Přestože jsem na konci knihy brečela, protože jsem nechtěla, aby skončila, maličko se mi nelíbila rychlost vypravování. Pojetí kapitol i rozsah mi nevadil. Že se v rámci jedné etapy vystřídalo několik pohledů mi nevadilo rovněž. Hartmanová kvalitně zpracovala vibe kolem Nerghana, takže se čtenář může řídit i pocitově, když zrovna zapomene jméno. Každopádně poslední třetina knihy mi přišla rychlá. Chtěla bych více detailů ze života vybraných minotaurů. Dost možná se to, co by mě zajímalo (postoje, důvody jejich konání) dozvíme ve dvojce. Ale mne to rozčilovalo. Kosti pod mechem jsou totiž kniha, která na mne dýchla kouzlo mládí, sena a čtení knih o dobru a zlu pod baterkou. 341 stran je zatraceně málo na to, abych byla spokojená, když Hartmanová píše poutavě a čtivě. Hluchá místa vyplňuje nostalgií a svým způsobem magií souznění. Ale to se stávalo i Tolkienovi.
V dnešní době je obtížné najít fantasy knihu, která nebude plytká, nadupaná dějem od první do poslední stránky, kde vyčerpáním padne vše, o co se autor snažil. Zuzana Hartmanová pojala Kosti pod mechem povídkovým stylem. Chápe dynamiku příběhu. Respektuje ji a rozvíjí příběh, který si opravdový fanda fantasy užije. Nečekejte od knihy honbu za senzací. Čekejte poctivost, úctu a dodržování hodnot. Dobrá, abych vás nebalamutila, na kapku krve čas od času v příbězích z dob Nerghana narazíte taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat