Název: Sochař smrti
Autor: Chris Carter
Série: Hunter a Garcia
Známý brutální autor z Ameriky, který býval členem týmu soudní psychologie státního zastupitelství a setkal se osobně s mnoha vrahy a násilníky, nám v příběhu o Sochaři smrti přináší nový pohled na umění. No a kdyby někdo neuhádnul autora, jde o Chrise Cartera.
Říká se, že cokoliv, jakoukoliv nechutnou brutalitu, co si člověk dokáže představit, se teď právě někomu někde ve světě děje. To mi vyvstalo na mysli, když jsem se dostala k první mrtvole, jejíž vraždu řeší Hunter a Garcia tentokrát. Nebudu lhát, provedení vražd a ztvárnění zpráv policii pomocí uměleckých děl - excelentní práce. Jak do “vymyšlení”, tak do popisu, tak do stupně morbidity.
Ovšem to, co je na knize tak famózní je i jejím úskalím. Detektivové a jejich pomoc je absolutně dokonalá. I když se snaží přiznat chybu, není to uvěřitelné, i ten papír, co ta písmenka nese najednou zumělohmotní. Dokonce i příběh Harryho Pottera se najednou zdá uvěřitelnější než to, že detektiv Hunter si není jistý interpretací nebo že sexy kost se nedostane do nějakého programového systému. Šéfka Huntera je ocelová dáma, která by mu snesla modré z nebe, doktorka patoložka je nejrychlejší na světě v analýzách čehokoliv. Jediný trochu normální z celé sochářské pohádky je Garcia. Ten má jen dokonalé manželství a vypadá dobře. Všechno je to stejně uvěřitelné jako to, že si vezmu v posmrtném životě za manžela Eragona a budeme si užívat sexu na Safiře.
Nebudu jen zlá. Tak jako každá Carterova kniha je i Sochař smrti napínavá, dokáže vtáhnout do děje a dává prostor i pro vlastní myšlenky nad řešením případu. Vysvětlení, které nakonec Hunter přednese, je velice, velice silné a krásné, že v tu chvíli i přestanete myslet na sex na drakovi (nebo s drakem). Ale abych úplně nepředbíhala rovnou ke krásnému konci, kvůli kterému fakt stojí za to knihu dočíst. Carter zvolil taktiku tahu na bránu a tu má celou dobu. I přes únavu detektiva, i přes vlastní osobní pocity, které si Hunter dokáže do řešení případu promítnout. Autor pořád servíruje čtenáři nové skutečnosti, které do sebe zapadají, když náhodou ne, tak se polemizuje a kostrbatou logikou se člověk dokáže dopracovat k tomu, k čemu Carter chce. Obezřetnější čtenář si dává pozor, protože taktika autorů těchto béčkových krvavých detektivek je celkem jasná. Takže možná pár stránek v knize budete brát jako vatu.
Kolem a kolem není Sochař smrti vůbec špatné dílo. Dokonce i když dojde ke kontaminaci jiným čtenářem (mně bylo prozrazeno, kdo je vrah), stojí za to číst a člověk si to dokáže užít. Ano, i když nejste úplně vzrušením bez sebe nad provedením vražd, celý motiv vraž je dost dobrý. Co na tom, že to dle mého není vůbec možné stihnout a provést tak, jak je v knize popsáno. Třeba tomu jen já nevěřím a něco takového se opravdu může stát (tak jako si to někdo může rozdat s dračicí). Carter psát umí, vymýšlí stále nové brutality a to mu vždy zaručí přednostní čtení milovníků tohoto žánru.
Žádné komentáře:
Okomentovat