Název: Zlomené srdce
Autor: Tim Weaver
Série: David Raker
Na knihu Zlomené srdce od Tima Weavera jsem narazila čirou náhodou na bazaru podporujícím kastraci koček. Ptala jsem se obsluhující slečny, co je nejvíce podobné severské krimi, protože tu přeci jen preferuji (a ehm, tohle jí tedy vůbec podobné není,to aby bylo jasno hned na začátku!). Doma jsem začala googlit, o jaký typ knihy jde, co je zač autor, a hned mi došlo, proč byla na bazaru mezi víceméně brakovými kousky. Údajně má jít o jedno z nejslabších děl onoho autora!
Angličan Weaver stvořil specialistu na hledání pohřešovaných osob a pojmenoval jej David Raker. Případ zmizelé šedesátnice Lyndy je jeho 7. případem, mým prvním. Nikdy jsem se s ním nesetkala a tedy jsem ani od Zlomeného srdce nic nečekala. Ze začátku mi byl opravdu neuvěřitelně nesympatický. Nevím, zda to bylo jeho vyjadřováním, či tím, že letmou zmínkou o předešlém případu z něj autor udělal pologénia, nebo tím, že působil jako zamindrákovaný hňup. V průběhu čtení, kdy averze vůči vdovci Davidovi opadala, mne napadla myšlenka, že on samotný začátek s Rakerem není tak silný jako zprvu anonymní pasáže rozhovoru s detektivem Callsonem.
Příběh se line ve dvou liniích. Jedna je zřejmá a točí se kolem zmizení staré Lyndy, které znovu prošetřuje David. Čas od času se vyskytne nějaká postava, aby posloužila buď hluchému místu nebo doplnila příběh a zase zmizí. Druhou linií jsou zmíněné rozhovory o “rádoby” hrůzostrašné smrti nějaké ženy. Až do zhruba poloviny knihy jsou anonymní a vy chcete vědět více. Jenže v nejlepším se vždy končí. V nich figuruje především detektiv Callson. Postupně David doplňuje dílky příběhu velikého oscarového režiséra Roberta Hosterlitze, který zemřel před více jak 20 lety, a jeho ženy Lyndy. Ačkoliv se může motiv celé knihy ze začátku zdát vágní, každou další stránkou dostává pointa příběhu a celé knihy jasnější obrysy a to, co vznikne, je opravdu kvalitní literární kousek!
Kniha má téměř 500 stran, ale věřte mi, že vás nenechá chladnou. Vždy ve vás vzbudí emoce - prvně možná negativní, ale čím více se bude blížit konec, čím více se bude stahovat smyčka, budou se opakovat jména zainteresovaných osob, tím více budete chtít znát pravdu. Vražda není nikterak brutální. Její příchod na scénu je značně přehnaný. Pokud bych musela srovnat typ či provedení vraždy s jinou krimi či thrilerem, tak vlastně ani moc nemůžu, protože něco tak málo brutálního jsem dlouho nečetla. Smrt je více krvává než kterákoliv, kterou řeší Poirot. Možná zůstanu u Angličanů a přirovnám celé dílo k Francisovi. Proč?
Jednoduše, kniha a její příběh mají jasnou představu, co čtenáři prozradit, co si ponechat. Nikdy ovšem netahají nikoho za nos a nepředhazují falešné informace. Rovněž je nám ponechán prostor pro vlastní domněnky a myšlenky - stále to není na úkor zatajování informací. Čtenáři se dostává stejných možností jako vyštřovateli. S tím rozdílem, že čtenář sedí v křesle a David mnohdy naprosto neuvěřitelným kouskem odněkud uteče (to mi u příběhu snižovalo jeho cenu). Vyšetřoval není hloupý, pouze čas od času nesympatický. Ptá se na rozumné věci, kouká po logických stopách, volí přirozený postup vyšetřování. Tak do půlky knihy. Pak se autor trošičku rozjede s akcí, která vás vskutku moc nezaujme, protože rámcový příběh, proč zmizela Lynda, vás již pohltil. A tak začnete odpouštět psíkusy amerických filmových studií. A ani vám nevadí zničehonic psaná genialita Davida, Lyndy a všech kolem. Dlouho jsem přemýšlela, jak rychlý spád kniha má. Protože vždy, když se blíží hlavní hrdina jakékoliv akční knihy ke konci případu, gradace napětí a emocí mnohdy pokazí, co se dá. Weaver je podle mého spíše umírněný Angličan, který volí pomalejší inteligentnější tempo příběhu a ke konci jej mírně postrčí, aby samovolně vyeskaloval (ale pouze jen natolik, nakolik zaujalo čtenáře předchozí čtení). Je tedy zcela v rukou čtenáře, zda se nechá shrnout akcí a proletí filmem až ke zdárnému konci nebo se pohodlně usadí do obřího ušáku, uvaří si čaj a nechá jednotlivé dílky skládačky zapadnout.
Přiznávám, že se mi dílo četlo velice dobře. Nechtěla jsem knihu odkládat i přes to, že je plná filmové hantýrky, historie a pro mne zbytečných detailů. Jádro příběhu mne začalo pohlcovat hned, jak David začal být méně protivný a nesympatický. To, proč se kniha jmenuje Zlomené srdce, mne uchvátilo a k autorovi se rozhodně vrátím. Pokud byl tento případ Rykera tím slabším, tak jsem dost zvědavá na jeho jiné případy!
Článek byl původně psán pro knižní magazín Knižní díra
Název: Zlomené srdce
Autor: Tim Weaver
Série: David Raker
Žádné komentáře:
Okomentovat