Autor: Daniel Kalla
Odkaz na Databázi knih
Pandemii jsem si pořídila záměrně vzhledem k situaci v Česku na jaře 2020. Rozšířil se virus Covid19 (něco jako chřipka - což úzce souvisí s dovětkem názvu knihy - a začalo to jako chřipka) a chtěla jsem něco tématického. Davida Kallu jsem objevila čirou náhodou a dala se do bolestivého čtení.
Pandemie je klišé nad klišé. Kanaďan Kalla jel asi podle scénáře nějakého amerického filmu, jinak si to neumím vysvětlit. Jména protagonistů jsou tak stereotypně směšná! Když k nim přidáme klasický vzhled superhrdinů - ať už vědátorů, agentů či záporáků - je to první větší ne pozitivní pocit z knihy či příběhu. A pak chyby, které trknou. Sice upoutají jen na chvíli, ale i tak snižují věrohodný prožitek. Tři návštěvníci přijdou do nemocnice, kde mají všichni roušku, ale ti tři ji mít nemusí? Vážně jde každý zelenáč na meeting s prezidentem USA? Nebo se jen tak scházejí na kávičku se supertajným agentem “Bondem”, díky kterému vzniká i domnělý milostný trojúhelník? Co mi ale opravdu vadilo, tak nepřítomnost bezpečnostních kamer v hotelu. Jde o fikci z doby po pádu Dvojčat (konspirační teorie se promítne i v Pandemii), tak jak to, že nikde nejsou kamery, díky kterým by se dalo cokoliv dohledat a spojit? Je to pro mne natolik silný rys příběhu, že mne znechutil jen o něco málo více než fakt, že lékař a specialista na pandemie přijde s myšlenkou sledování telefonu dříve než agent CIA…
Dále mne pár věcí překvapilo, ale neověřovala jsem si je, neboť na můj prožitek z příběhu neměly nijak extra vliv. Čímž mi ani nevadilo, že jsou třeba kompletně odtržené od skutečnosti.
Co se týká hlavních hrdinů příběhu o šíření “chřipky”, rozladěná jsem byla málokdy. Většinou pokud se z nich stávali superhrdinové, kteří přežili cokoliv, co vojáci americké armády ne. Ale od prvního okamžiku byli příjemně pozitivní a vtipní, dali se oblíbit. Haldane, hlavní hrdina, doktor, otec malé holčičky, je natolik naivní snílek, že mne překvapilo, jak na něj dopadly výsledky jeho vlastních doporučení. Karanténa v Číně ale pomohla, přestože extra důstojná nebyla. V době, kdy byl tým lékařů v Číně, měla kniha příjemné tempo a byla napínavá. Bylo zajímavé sledovat šíření viru, dívat na jeho projevy z pozic nakažených. No a to je asi tak všechno pozitivního, co bych k nize mohla napsat. Ano, tento jeden odstaveček. Zbytek byl hodně podprůměrný a dočítala jsem jen pro svůj dobrý pocit.
Od šíření nemoci jsme se totiž dostali spíše do akčního filmu, kde se loví padouch. Jenže se vlastně neví, kdo tím padouchem je. Tedy Američáné (Japonka, Skot a Rakušan myslím) to neví, protože my se na celou situaci můžeme dívat i skrz prachatého padoucha v italském obleku. Když ale nastane chvíle, kdy se Kalla snaží vykutat svědomí či dobrého ducha v padouchovi, je vám jasné, že příběh odchází do zapomnění. Další události jsou víceméně předvídatelné, překvapení se koná minimálně. Prostě tak, jak byla kniha našláplá na počátku, tak rychlostí světla její úroveň klesá na podprůměr.
Žádné komentáře:
Okomentovat